V plné verzi je můj příběh o tomto nezapomenutelném vejkendu... cca na tři hodiny vyprávění nonstop v kuse :)... takže mi nezbyde.. než to tu maximálně zestručnit na minimum :).
PÁTEK
... budík rachtá už ve čtyři hodiny ráno
... a chvilu na to už si to pádim do Prahy na pokec na americkou ambasádu - moc fajn lidi tam, to můžu potvrdit! Smála jsem se snad od začátku (véélká fronta před samotnou budovou a dva šášové v uniformách, co ji celou baví, aby jsme se nenudili) až do konce (pohovor u fajn chlápka, co povídal, že byl s velvyslancem u nás v Olmiku a pořád se jen a jen vykecával o podobných věcech :-D ).
... spěch, běh... pelášení na vlak.. ovšem ouvej.. "čára přes plán".. vlak nedrandí z hlaváku ale ouplně od jinud - nemožnost stihnout! Tudíž se otáčím na patě a abych dojela rozumně (včas) na své stanoviště v Herlikovicích u Špindlu, rozhoduju se že pojedu busem.
.
... ááj ta kráájta.. všecko špatně!! Revizor - špatná jízdenka - prachy v....
...a "když se daří tak se daří"!! Cesta busem nebyla o moc slavnější. Jel póómalu a měl velké zpoždění a ujel mi ten další na půli cestě. Já bezmocná jak ptačí mládě, co ještě ani peří nemá, jen to chmíří. Po dlouhé době - totálně psychicky dodělaná.. absolutně nečekaně.
... Stop?! Bejská myšlenka hlavou. Jó, jenže to by obyvatelé nejprv museli vědět kudy vede cesta.. já se bez mapy a pěšo a zmatená jen horkotěžko můžu zorientovat. Infocentrum! Výhra! Valim dalšim busem a pak ještě dalšim.
... totálně obraná o prašule... psychicky v krýglu ... a ještě k tomu pózdě!! Věřte tomu nebo ne, za celou tu cestu jsem se ani neusmála, ba hůř..! A přitom - vyšlo by to časově nakonec nastejno, mohla být bez stresu, běhů, s veškerýma penězma... kdybych nepospíchala, nechtěla být na závodech za každou cenu co nejdříve.. a počkala si až pojede pozdější vlak. Podobnou cestu NEVER MORE!!
... Herlikovice a spoooustu vodáku - rafty, sjezdy, slalomy - závody a my přizvaný jako pomocní pořadatelé a vlastně tak nějak na céčkové praxi.
... Když sem vystoupila posledního busu, nebe bylo zatažený, začalo se blejskat a během dvou minut začal slejvec jak ... no moc velkej :). A kudma se vydat? Běžím do prvního penzionku - zavřeno - klepu na okýnko a hodný pán mě na největší déšť schovává, klábosíme a konečně zas po strašné cestě chytám mou dobrou náladu! Přestává pršet a já jdu najít naše ubytko a běžím za ostatníma k trati k řece. Pozdě ale přece ;). Stihla jsem jen přípravu branek na sobotní závody.
... večerní posezení ve vzdálené hospě - s vodákama, druhákama aji s náma :). Pivka, zelená.. samozřejmě jen jak je zdrávo!
... cesta zpět přes prošmejdění opuštěné chaloupky, přes trampolínu na zahrádce, přes zbylý flek sněhu uprostřed sjezdovky na ubytko.. velký hlad a shánění jídla.. a šupky dupky do pelechu!
SOBOTA
... tak ta stála za to! Sluníčko celý den! Na našich stanovištích jsme se setkávali s pohodářema i hovadama, ale takovej už e život prostě ;). Seznámili jsme se se záchranářema áá na tom fajn slunku já, Klárys a ty čtyři vodní červený křížky jsme popily - dostali do nás celou flašku ******* metaxi, kterou jsme zapíjeli domácí slivovičku!! No jistě si živě dovedete představit jak to dopadlo :-D. V hlavinkách se nám to s Klárys parádně motalo, točilo... a začal samotný závod! Ukecali jsme ještě naše nový kamarády aby nás svezli na raftu, vyběhli si to pak zpět a začali pro ně shánět pivka. Ale kde nic tu nic... což znamená véélka akce!! Stopování, brusle, běh, kamarádi .... A JE TO!
... V závěru závodů jsem si ještě sama skočila do řeky, aby mi záchranáři předvedli jak uměj zachraňovat a bylo konec práce :).
... Pak pár veselých příhod s Klárys.. kterou ten alkohol ňáko položil :).. ale to bych asi vynechala, bo vlastně beztak převážně jen spala a spala - ale moc vtipně :).
... příprava na neděli
... a další noční zábava! Cestou do hospy ovšem stihli policajti sepsat se dvouma lidma od nás protokol za skákání na cizí trampolíně, ale jinak to bylo zas fájn. Do hospody už jsme vlastně přišli zas skoro střízliví, tak bylo fájn, jak jsme se poznávali s lidma, které jsme během dne nametený stopli nebo potkali u řeky atp. Dobře se to kecalo a vyprávělo. Celkem jsme se nasmáli :).
... návštěva v hospě u záchranářů - byla velkolepá! Jen u pípy do nás stačili nalít ve stoje asi pět panáků jelenů a pak po pěti minutách u stolu to pokračovalo. Jóójó, docela dobře se s nima kecalo no. Ale pak hospoda zavírá. Vypadá to že jsme všichni smířený že se jde na kutě... ale né. Než si stačim odskočit - vedle mě je taxál a že prej pěšky nepůjdem! Sedám a nestačím koukat - pán zavelil - né na ubytko ale do města :-D! A tak se chudák Klárys ocitá bez klíčů a s jedním záchranářem a já ve víru podivného podniku s klíčema s druhym.. ostatní se kamsi zdechli.
Dalo mi to celkem hodně, jak ho dostat zpět do jakž takž známého prostředí.. za Klárys a ostatníma :)! Chvilu jsme pili, tančili.. a že teda pujdem, ale taxi nikde... půlhodinova procházka neznámím městem. A pak už se jelo!
... když sem doběhla na naše ubytko ( bo záchranáři měli doupě jinde) - lárys s klukama začali vyprávět jak složitě a marně mě sháněli :-D!!! No móóc fajn storry! Vypili na šťastný konec vínko a tak nějak pomalu končili.. celkem brzy k ránu.
NEDĚLE
... slejvák celý den a my v něm :)... závody a zas ta stejná práce.
... heheheh ale neumrzli jsme, na závěr sesbírali po závodě odpdky, kluci sbalili celou trať.. a jelo se na večeři a dom.. do Olmiku :)!
... nakonec povedený vejk ;)!
