CÓRDOBA aneb a chcalo a chcalo a chcalo

Španělsko ukázalo, že tu umí vytrvale pršet i celej den.. a zrovna když sme si vyrazili na vejlet, ale co nejsme z cukru :) a tak jsme to doklepali!

_

Co maj v Córdobě pěknýho? Tak můžu říct že sloupy a oblouky z pruhů červených cihel a bílého kamene a jejich nekonečnost... v mezquitě, tedy mešitě :). Fajn je, že ráno od devíti do desíti je tam vstup zdarma, což my jsme projistotu propásli, bo ač jsme jeli nejprvnějším busem, tak tam tak brzo nedojel :).

_

Jinak ani nevím, co bych v Córdobě doporučila :).. možná ještě obchůdek kukuxumusu, jen kdyby tam neprodávala taková trubka, kterou jsme tam zrovna chytli my :). No né, nám tu radost z parádních věcí vážně úplně skazila..

_

Pak tam maj taky jedny pěkně smradlavý trhy :).. kde jsme ovšem museli ztrávit mnoho času, páč to bylo skoro jediný místo se střechou a jak fuuuurt, ale furt chcalo, tak sme museli střech využívat :).

Naopak, co bylo fajn, že na náměstí bylo kluziště ... a oni tady vážně vůbec neumí bruslit, takže třeba sledovat dva borečky s rozevlátýma nohama, co byli kždou chvilu na zemi, bylo moc moc zábavný :)!

_

Když padla siesta a obchody se zavřely a stále chcalo dál a dál... vyrazili jsme na kávu.. a jelikož sme chtěli vééélkou a klidně se zmrzlinou, takjsme vyrazili do mekáče, kterej byl inzerovanej 50m jistým směrem. Jdem jdem.. jdem půl hodiny a tak už si začínáme říkat, že nás zas oblafli a chytře podfoukli... a žádnej McDonald tudy neni. Takže jsme za další půlhodinu došli do BurgerKinga.. a nejvíc zklamaně jsme vysrkli to mini kafíčko, co jsme tam dostali a zas hurej do deště :).

_

Čeho je v tomhle městě taky dostatek a nikdo to snad nepřehlídne jsou prosebníčci o nějaký to euro či cent a dokonce i dost podobně vypadaj, takže si člověk třeba i myslí, že se točí pořád dokola kolem jedný a tentýž osoby :).... a dokonce tu maj i dost stejně hroznej prosebnej přízvuk a snad většinou i ty kecy.

"Hola.. porfavor.. tengo quatro ninos... ayuda me..!"

_

Njn ale jako je to pěkný město, to se musí nechat, taky "Córdoba 2016 ciudad europea de la cultura". Moc hezky tam měli i most přes řeku a tri rozpadly domečky v řece, to jo, to jsem se koukala dlouze a kochala bych se ještě dýl, enemže přecejen stále pršelo :)!! Zkusili jsme tedy vyrazit najít jinou kávu a zas, další McD značka.. a zas nic, tak jsme se pokusili vyrazit na dřívější bus.. a nic. Táááák znovu a znovu hledat kávu, nevzdávat se a hrát s nima tu nekonečnou šipkovanou až dokonce :)!! Jóó a po další hodině jsme objevili McDonald a na kost promoklý, zmrzlý si dali to zasloužený kafe.. a aji se zmrzlinou, jóóó když už zima - tak pořádná :)! A botky, ty dva bazénky, mi pořádně vyschnou asi až na vánoce doma.. páč tady asi vážně nemaj šanci :).

FELIZ NAVIDAD

Vánoce jsou tady, vááánoce jsou tady :-D .. jj už i celá Granada je vánočně vyzdobená!

Všude kam se člověk podívá - vánoční ozdobičky, betlémy, dárečky a hromada lidí prolejzající krám po krámu, aby nakoupili a pak někomu udělali radost :).

Ty davy někdy můžou být i krapet depresivní, ale co.. jinak jsou to svátky klidu a pohody, tak proč si to neužít.

Špičky kopečků Sierry Nevady už jsou ňákej ten pátek zasněžený, jinak v Granadě samozřejmě člověk najde max vločku ovesnou nebo přimrzlou, hodně zpatvořenou v mrazáku a nebo tynamalovaný od dětí a umělý v oknech..

Doufám že jak se vrátíme dom, tak na vánoce nám to tam všecko zasněží :)!

Nás tu ještě před vánocema čeká pár zásadních momentů ve škole :), ale jinááč už se vážně těšíme až 22.12. vyrazíme na letiště a poletíme si to rovnou směr Praha.

A huráááá za váma všema :)!

SANTA FE.. termální prameny

Chtěli jsme vyrazit do Santa Fe, protože jsme zaslechli, že by tam měly být "vany horké vody". Zjistěli jsme si kdy odjíždějí autobusy a naplánovali výlet právě na dnešek :). Hned ráno jsme se vláčeli hodinu svižnou chůzí na autobusák.. vážně jsme se zapotili, unavili, vyčerpali... a když kupujem lístky, tak pan jen zakroutí hlavu - a že né, že to tam ne, že musíme k vlákáči. :( uuuuua!! To znamená hned tři věci:

- jednak sme se vlaceli zbytečně o půlhodinu dál

- druhak teď musíme zpátky na vlakáč

- třeťak nestíháme ani ten druhej vlak/bus a budem tu tvrdnout zybtečně minimálně do 12

Na vlakáči nám zas řekli že tam lístek nedostanem, ale naštěstí už nás neposlali nikam daleko a zbejvalo jen čekat.

Stihli sme vidět parádní věc jak pán daroval bezďákovi svou "opotřebovanou" bundu, druhej bezďák nám stačil říct že ta rostlinka v květináči, na kterou sme koukali, je kaktus.. a tak podobně.

Pak jsme konečně odjeli a dojeli do Santa Fe, což je kousíček za Granadou. Ha a nastal další problem - kam dál se vydat? Kde to je? Cedulky na turistickou kancelář sice všude, ale kde nic tu nic. Koukli jsme na městský plánek a tam taky vůbec nic. Tak jsme do kavárny a zeptali se na "teplý pramen", páč jsme chytře ani pořádně nevěděli jak se to jmenuje. Chudák pán jen: "uuuua, ale to je strašně daleko, to jako pěšky nedojdete, leda autem musíte, protože busy tam taky nejezdí!" .. hm dobrý, my dojdem, ale kde to je?! A šlo se, o kus dál se ptáme dalšího pána a nemlich ta stejná reakce : "Ale to je áááž táámhle v horách, to je strašně daleko!" .. hm a která cesta, že tam vede?

A jdem jdem.. si to tak šlapem polem nepolem, cestou necestou, zanvený a zničený celým tim polonevydařeným dnem.. a každou chvilu sme museli dělat odpočinkový a žrací zastávky :-D.. a nebylo nám do smíchu. Ale bojovali jsme ze všech posledních sil, že tam přece dojdem, když už jsme se tam vydali! Vlastně jsme ale přesně ani nevěděli co nás tam někde čeká, jen z "chytrý knížky", co už nás jednou zradila a z jednoho doporučení... a tak sme se vlastně ani moc netěšily, abysme nebyli zklamaný. Když už sme i začali věřit, že tam ta horká voda bude, vůbec sme si nedovedli představit, že tam vlezem, páč nám zrovna bylo vedro největší.

Pak najednou sme došli na mnohorozcestí - a kam teď?! A uslyšeli "..tuc tuc tutu tuc..." a tak, že půjdem za hudbou :). Narazili jsme na celkem velkou komunitu mladejch bezďáků, s obytnejma vozama, se spoustou psů, hafanů, hafánků a štěňat.. a zrovna jedna skupinka tak dobře vyhulená trsající si tam do těch oných rytmů tuc tuc :) a jako moc fajn pohled na to jak si tam žijou, ta "věčná pohoda" :).

Došli jsme ještě o kousek dál... a BYLI TAM!! JO! Došli jsme na místo a bazénky, tůňky.. byly vážně horký a úplně se z nich kouřilo :). A v jednom kopa dětí a pár dospělých a celkově tam lidí ani né moc ani né málo, prostě tak akorát. A nám se konečně po celým dni rozzářily očíčka a s největší radostí hupsly do vody!

A co ze zajímavostí? Potkali jsme tam Petra, jakožto zajímavou osobu a celou dobu jsme tam povídali - a dozvěděli se i dost zajímavých věcí. Má devět dětí a s rodinou žijou většinu roku na šumavě v maringotkách pospojovanejma terasama a na zimy jsou ve španělsku. Tady ukázka z jedné reportáže o nich s názvem "Plně tvořivý les":

http://www.reziser.cz/filmy-a-ukazky/

Ve skutečnosti to až taková dálka jak nás všichni strašili nebyka - zpáteční cesta, pak už za tmy, nám trvala jen hoďku a malej kousek, rychlejší chůzí. Takže to je zhruba stejně daleko jak chodíme každý den do školy ;). Tož neváhejte a jděte se tam taky vyráchat :).