Dopis pro tatíka.. aneb přivítání a zároveň oznámení špatné zprávy na dálku

Dnes se nám dom vrací tatík.. a doma nikdo... vše při starém, jen to auto v garáži... a tak jsem napsala dopis:

"Ahoj náš milý tatínku.
Pěkně tě tu doma vítáme.. no, jelikož je právě každý z nás v jiném koutě republiky, nečeká tě tu žádný dort ani slavnostní fanfára.. ale budeš se muset uspokojit tímto rádoby milým dopískem :).
Doufáme, že sis pobyt v lázních užil jak nejlépe si mohl a seš teď pln zážitků, vitality, síly a nadšení.. a že v nějakých léčebných procedůrách třebas budeš pokračovat i v domácím prostředí.
My se tu ten měsíc také neměli až tak špatně- jen jedna nemilá novina tě čeká... nechtěli jsme, aby si se zbytečně znepokojoval, tudíž jsme tu novinu tutlali až do této chvíle.
Mmm.. jak bych jen začala..?
Jako každý sparávný řidič, i já už měla tu čest potkat se s jízdou na zimních silnicích a vyzkoušet si tajemství, překvapení, adrenalin a ostatní "nabídky", co se k tomuto období poutají. No a dopadlo to velice zajímavě, ... jelikož.. jak určitě dobře víš.. mám tyto záporné zkušenosti s autem vždy minimálně o fous horší než mívala ségrushí.
Ale né, neděs se tolik!! Vidíš, že dopis teď píšu.. mělo to RELATIVNĚ DOBRÝ KONEC.. nikomu se vůbec nic nestalo, jen autí teď trošku smutně kouká a skuhrá v garáži, bo je krapet "nemocné". Ale neboj, i na jeho "uzdravení" se pracuje.
Určo teď chceš volat a vědět o té "supr akci" více, tož klidně volej, ale je to na delší vyprávění.. a tak se těš, že to vyprávění přijde až s mým příchodem dom ;). S autíkem z garáže nevyjížděj, schválně jsem ho zaparkovala co nejvíce ke stěně :-D.
Zatím se měj fajn.
Dík a zatím ahooj Aneta a zbytek rodinky. "

Tak nevim, jestli by mě to uklidnilo.. :)... každopádně to chudák ještě neví.. že autí už to prej asi moc nerozchodí :(.

Zimní spánek...

Teď bych šla ouplně s klídkem třeba do měsíčního zimního spánku.. sem na to akorád tak zralá :-D! To víte, ještě pořád nachcípaná.. a dnešní dvě kruhové vyjížďky kolmo (to jako myšleno "na kole", když je teď auto na určitou dobu mimo provoz) po městě, pěkně s chumelením.. a k tomu fůra těch mega starostí, nad kterýma by jiní jistě mávli rukou :-D.. jj, to vše dělá svoje :).
:-D hééj, já su bábovka :)!!

Jajka.. tak jaká?

Je vidět, že i to co vypadá na první pohled nepřekonatelně... se dá zvládnout!

Asi to chce jen pořádou odvahu, snahu a odhodlání.

ScholiGOn___zážitková pedagogika

"Výměna zkušeností z práce se zážitkovou pedagogikou v projektech se středoškolskou mládeží. Určena je pro pedagogy, studenty a odborníky z řad pedagogů, animátorů a lektorů volnočasových aktivit."

..a tak se jdu vzdělávati, poslouchati, obohacovati o zkušenosti a táák :)..

"..blaženější je dávat než brát! Ale nejdůležitější je probudit touhu. Otevřít oči. Nadchnout. To je nejtěžší úkol. Ostatní záleží jenom na tobě."

já se omluvuju, jen všechny moc moc zdravím, přeju príma týden a příště snad už zase nějaké vyprávění z velkoměsta...:o)

A je to... tak teď už vážně!! JÁ VĚSIM KLÍČE NA HŘEBÍK... a končim!!

Né, klíče nevěsim.. ale už klidnim.
Ale kdybyste věděli, kolik vět na toto téma před cestou a aji během cesty padlo..

Jóó... jako by bylo málo těch lidí co mi stále dokola a dokolečka opakujou... JEZDI POMALU!!
Dokonce tatík mi teď v Jeseníku stále opakoval jak máme teď na prd gumy.. a tim spíš.. no nic... mohla bych tu o tom sepsat milióny řádků.. ale bylo by to k ničemu. Dokud si tim každej neprojde, tak nad takovýma řečma jen kejve hlavou a mává rukou.. a "však já vím, já to znám".

No nic... mám to za sebou.... už aji já...
..tim spíš vtipnější, že sem tu ještě před pár hodinkama o tom psala..
..a psala tu větu.. "děcka, buďte opatrní"!!

To bylo původně myšleno, že zavezu mojí milou ségrush na vlak.. sic povídala, že dojde pěšky.. ale tak chtěla sem aby to měla aspoň trošku pohodlnější.
Ups... sakryš.. 1 minutka..vlak nám ujel.
"Jó ségrush, pojď honem do auta.. to ho ještě o kousek dál stihnem!"
Já tupeček..!! V hlavě spoustu myšlenek jak je blbý na sněhu chvátat.. ale přes to jedu..!!
No a tak si to štrádujem.. už voláme: "Jóó máme ho!"
A jedna zatáčka.... ještě kus po silnici vlevo-vpravo-vlevo-vpravo-vleeevo.. jako na namydleném iglitu.. ale nejhorší, že všude kolem spoustu spoustu mega stromů...les z obou stran.. a je to tam!
"Zaparkovala jsem krásně".. přímo podél silnice.. ve škarpě.

Mohla jsem si nadávat jak jsem chtěla.. ale k čemu by to bylo, kdyby.. no..
..no "relativně DOBŘE to dopadlo".
Nestalo se nám nic.. NIC.. hej.. tak aspoň že tak!
V životě bych si neodpustila, kdybych někomu něco udělala.. (a že sem teď vezla ty nejbližší.. ségrush a maminu). A to si pište... jak jsem to auto očima zastavovala a přetáčela.. kor když už začalo být jasné kde zhruba skončíme. NÉÉ.. kurňa... ségrush tam nemůžu přimáčknout (a podobných vět bylo během té chvilky v hlavě mrááky)... a před očima pak už jen stromy.. NÉÉ AŽ K TĚM TO NEDOJEDE!!

Nedojelo- a to bylo to štěstí!

Běželi jsme do vesnice pro traktor, aby nás vytáhl.. už jsme ho i sehnali.. a v tom týpek v autě, že nám pomůže, že už tam zastavil i nějakého džípa.. tož to že půjde.. ať nasedáme.

Chlapi zkušeně obmotali jedno kolo, zapojili za džípa, auto se mnou ještě rozhoupali... ááá.. heeeej rup ..sakra..tož heeeej rup... a stojim zas všema čtyřma kolama na silnici.
DÍÍKY!! DÍÍKY MOC!
Pomcníkům aji našim andílkům strážnejm!
Odneslo to naštěstí jen naše autí.. a my si z toho vzali nespočet zkušeností!!
Autí ještě zvládlo cestu dom, ale teď už si asi chvilu nezajezdí.. páč oprava bude "chvilu" trvat.
A to si pište, že už jsem zpět jela krokem. Povedený vejlet.

Novinky..

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
* * * * * * * * * * * * * * *
Na počest všem možným i nemožným okolnostem.. dnes dávám na blog další new web odkaz... a to právě na KOFČU!! Bo kofči není nikdy dost... také právě proto, že váhá jestli loňskou oblíbenou vánoční reklamu má či nemá na televiize dát i letos... a taky, že ty stránky maj prostě pěkné! :)
* * * * * * * * * * * * *
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
* * * * * * * * * * * * * * * *
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Sněží a chumelí! Lidičky fajnoví!
* * * * * * * * * * *
Sněží a chumelí ... a lidičky se vetšinou radují!
* * * * * * * * * * * * * *
Je to paráda, jj je to bájo.
Ale vrátim se po čase ku domovu a nestačím zírat na novinky.
Jedna háže s autem trojitý vruty.. tož a ani nemusí být kaskadérka :-O!
A druhý si pro jistotu leží na infekčním... kdyby náhodou prase..
"takový to co má zuby zahnutý nahoru" :)
.. co ho nakuchlo do lejtka... bylo ňáky choravý.. :-O!
* * * * * * *
* * * * ** * * * * * ** * * * *
Je to mazec prostě!
Lidičky, dajte na sebe bacha ;)...!
* * * *
* * * ** * * * * * ** * * * ** * ** * ** * * * ** * * ** *

* * * ** * * * * * ** * * * ** * *

* * ** * * * * * * * ** * ** * * * ** ** * ** ** ** ** ** * *
* * * * ** * * * ** * *
* * * * * * * *
A Kofolo!! Tu reklamu tam hoďte aji letos... už jen kvůli tomu našemu borcovi.. ať si nám o vánocích mezi pohádkama vždycky pěkně zavspomíná a zasměje ;)!!
* * * * * * * * * * * *
* * * * ** * * * ** * * * * ** * ** * * ** * ** * *
* * ** * * * ** * * ** * * *

Návštěva tatíka v lázeňském městě :-P

Vincenz Priessnitz



A aby jsme jen tak neotáleli, vyrazilo se na vejlet! A docela i v početné skupince :). Díky Bóóže, která nám s sebou nesla štěstí, nám vše vyšlo snad ještě lépe než podle původních představ, takže spokojenost veliká.

Přes Křížový vrch, pěkně na Zlatý chlum 875m ..a na vršku 901m.n.m. :-D. Bylo to fajnes na vrchu tak pět cenťáků sněhu ale když sme vylezli těch 145 schodů na vrch rozledny- dokonce i zasvítilo sluníčko a bylo vidět dááleko :).

Pod rozhlednou jsme na kratičko rozdělali ohýnek, opekli si vrcholového buřta a zalezli trošku se rozehřát výborným grogem do vytopené chajdy..! Cestou "dom" nám začalo aji krásně chumelit. Potkali jsme otevřenou cukrárnu, zmrzka za tři kačky :-D.. jaká lidová cena.. a tak už sme ji do sebe cpali :-D. Tož to byl prííma návrat.

Než jsem odjela zas do Olmu.. ještě jsme trošku prošli Jeseník.. ale tak to už jen soukromá akce s tatíkem :-D. Měla jsem výýbornou psíčkovou!! A taky horký borůvky... a jelikož a protože známe české dráhy.. nakonec jsme ještě skoro dvě hodiny vydrželi v nádražácký knajpě na kafíčku :-D.Tož v jednu ráno, byla sem ráda, že už můžu do sprchy a spát.
...

..

.

Jen sem si při tomhle vejletu pěkně zavzpomínala na naše hory ..jak by taky ne, když jsem jela přes Ramzovou. No jééje, jakou sem měla chuť vystoupit z vláčku a jít pozdravit naše kamarády z horské služby.. :-D! Co.. takovej František .. :-D.. jestli tam u nich ještě vůbec je.... projížďka na saních.. jízda na skůtru... hospodský... vlekaři.... :-D............no? Nebo takovej Šerák a naše bláznivé akce.Když sem tam koukala na ten kopec, tu sjezdovku... no říkala sem, že bych si určitěskočila zase.. a to i když sme se z toho pak nemohla vyhrabat.. :-D! A táák no.. člověk když si takhle vzpomene.. hned by zas něco takového podnik.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina! ...Rekroňovic

Snad ses ve špíně plazil?

Bylo tě jenom půl?

U nás však najdeš azyl,

už nejsi v plotě kůl!

*

Zažil jsi mnohé prohry?

Zaspal jsi po flámu?

Rekre tě vrátí do hry,

klidně i v pyžamu.

Už od středy jsme dostávali a plnili (jako třída, jako rodina) různé úkoly a získavali indicie k velkému dlouho očekávanému dni :). Včera byl den "D"... pasování prváků...!
Druháci by zasloužili pochvalu, vážně myslím že letos pasování mělo parádní myšlenku..
Čekaly nás milé i nemilé úkoly... ale hlavně tu bylo dosti podnětů k zamyšlení.. a to se mi na tom líbilo asi nejvíc!
Krátký týden, dlouhý den.. zakončilo večer samotné pasování a párty u Pelikána... což myslím, že krom naší "príma scénky ..VŠUDE DOBŘE" bylo taky dosti vydařené :-D!!

tak holenkové.... pač nejsme žádní propadáci a jdeme s dobou... máme na našich-už tak ůžasných stránkách-další vychytáfku!!:o)) máme chaT!! tož nebojte, hledejte a pište!!:o))
papapa knedlik!
ps: poděkování bratránkovi bachařovi!!:o))

Návštěva mého středoškolského městečka!

Parááda parádička! Po stráášlivě dlouhé době jsem si zas trošku zalezla po stěnce:)! Páč chuděra Olomouc tam pořádnou stěnku nemá a my se musíme vyžít na bouldříkách.
Konečně jsme dali dohromady natěšenou pejhřimovskou bandu, shodli se na čase, naskákali do autína a valili si to přímo do Havl.Brodu na našu umělou lezeckou stěnku.
Pravda, při prvním pohledu jsme byli malonko zaskočeni hromadou lidí, co se tam motala s lanama, lidí pohybujících se mezi stropem a zemí.. a také mraky děcek pohybujících se tryskovým během všude po tělocvičně :-D... jo.. stručně jasně řečeno.. jak velké mraveniště, do kterého právě někdo hodil kostku cukru, bo do něj přímo šlápl!
Ale nic není tak hrozné jak vypadá... a tak jsme si lezení nakonec vážně fajnově užili!!
Tak huráá na další takové!