A je to... tak teď už vážně!! JÁ VĚSIM KLÍČE NA HŘEBÍK... a končim!!

Né, klíče nevěsim.. ale už klidnim.
Ale kdybyste věděli, kolik vět na toto téma před cestou a aji během cesty padlo..

Jóó... jako by bylo málo těch lidí co mi stále dokola a dokolečka opakujou... JEZDI POMALU!!
Dokonce tatík mi teď v Jeseníku stále opakoval jak máme teď na prd gumy.. a tim spíš.. no nic... mohla bych tu o tom sepsat milióny řádků.. ale bylo by to k ničemu. Dokud si tim každej neprojde, tak nad takovýma řečma jen kejve hlavou a mává rukou.. a "však já vím, já to znám".

No nic... mám to za sebou.... už aji já...
..tim spíš vtipnější, že sem tu ještě před pár hodinkama o tom psala..
..a psala tu větu.. "děcka, buďte opatrní"!!

To bylo původně myšleno, že zavezu mojí milou ségrush na vlak.. sic povídala, že dojde pěšky.. ale tak chtěla sem aby to měla aspoň trošku pohodlnější.
Ups... sakryš.. 1 minutka..vlak nám ujel.
"Jó ségrush, pojď honem do auta.. to ho ještě o kousek dál stihnem!"
Já tupeček..!! V hlavě spoustu myšlenek jak je blbý na sněhu chvátat.. ale přes to jedu..!!
No a tak si to štrádujem.. už voláme: "Jóó máme ho!"
A jedna zatáčka.... ještě kus po silnici vlevo-vpravo-vlevo-vpravo-vleeevo.. jako na namydleném iglitu.. ale nejhorší, že všude kolem spoustu spoustu mega stromů...les z obou stran.. a je to tam!
"Zaparkovala jsem krásně".. přímo podél silnice.. ve škarpě.

Mohla jsem si nadávat jak jsem chtěla.. ale k čemu by to bylo, kdyby.. no..
..no "relativně DOBŘE to dopadlo".
Nestalo se nám nic.. NIC.. hej.. tak aspoň že tak!
V životě bych si neodpustila, kdybych někomu něco udělala.. (a že sem teď vezla ty nejbližší.. ségrush a maminu). A to si pište... jak jsem to auto očima zastavovala a přetáčela.. kor když už začalo být jasné kde zhruba skončíme. NÉÉ.. kurňa... ségrush tam nemůžu přimáčknout (a podobných vět bylo během té chvilky v hlavě mrááky)... a před očima pak už jen stromy.. NÉÉ AŽ K TĚM TO NEDOJEDE!!

Nedojelo- a to bylo to štěstí!

Běželi jsme do vesnice pro traktor, aby nás vytáhl.. už jsme ho i sehnali.. a v tom týpek v autě, že nám pomůže, že už tam zastavil i nějakého džípa.. tož to že půjde.. ať nasedáme.

Chlapi zkušeně obmotali jedno kolo, zapojili za džípa, auto se mnou ještě rozhoupali... ááá.. heeeej rup ..sakra..tož heeeej rup... a stojim zas všema čtyřma kolama na silnici.
DÍÍKY!! DÍÍKY MOC!
Pomcníkům aji našim andílkům strážnejm!
Odneslo to naštěstí jen naše autí.. a my si z toho vzali nespočet zkušeností!!
Autí ještě zvládlo cestu dom, ale teď už si asi chvilu nezajezdí.. páč oprava bude "chvilu" trvat.
A to si pište, že už jsem zpět jela krokem. Povedený vejlet.