Zion National Park _ 19. a 20.9.2008

Tentokrát jsme ráno nestihly ani pořádný východ slunce, páč sice budík byl jako vždy na šestou, ále muj telefoun si ňák nevšim změny arizonskýho času :). Tož jsme měli kliku, bo jsme ujely jen tak tak před popelářema, kterým jsme přes noc hlídaly a blokovaly konťas na parkovišti. A hurá směr UTAH. Zastavily jsme v Mt.CARMEL, a poznaly tam naprosto báááječný prodovače v jakémsi indiánském krámku (že by nás brali všema deseti na příští rok a že jsme jim prej udělali lepší náladu, dostaly jsme vše se slevou). A pak už sám ZION NATIONAL PARK.

Jsme z tohohle místavážně móóc nadšený! Paráda! Hned po naší "kanceláři" jsme se vydaly na kratší tůru a hned měly to štěstí vidět dva parádní hady a další skvělou zvěř (a spaní pod širákem jsme si hned rozmyslely). Pak v obchodě jsme poznaly hróómadu Čechů, co tam přes léto pracujou. Dostaly od nich dokonce véču, dobrý rady a zas se nasmály..
Když sme pak večer chtěly zahrabat do auta a spát - koukáme už z dálky, že nám někdo obhlíží se svítilnou auto.. chmch.. a on to ranger. Ups, tož sme povyjely spát do vedlejší vesničky a brzy ráno zpět. Štěstí, že sme to měly tak načasovaný.

Druhý den nás čekaly dva o trochu delší traily - dopoledne Angels landing a odpoledne The narrows. Fakt báječný cesty! Hned z rána nám řidička shuttlu ukázala obrovskou tarantuli, co si to štrádovala po silničce a pak už šlapem taky. První vejšlap - hustokrutě točitej až na vrcholek hory, kde je krásně. Se zastávkou v nejvíc smradlavejch záchodkách - to se prostě musí zkusit a nevynechat :)! Seběhly jsme se nadlabat toho našeho zbytku jídla, co nás dole čekalo a pak hurá dál! Tentokrát né do kopců, ale do vody :). Celá cesta vedla krásnou čisťonkou říčkou mezi skalama. Nasmály jsme se hlavně při střetu s klučinama "fotografama" .. páč tam vážně dělali bláznoviny.
Celkem dlouho jsme pak hledaly ve vesničce restauraci s wifi a zároveň přijatelnejma cenama.. ale nakonec to vzdaly a spokojily se s jídlem ze sámošky :).
A chrrrpšší.... zas až do rána.

Duha nad Grand Canyonem _ čtvrtek 18.9.2008

Po probuzení na pláži se vydáváme dál na cestu. Přes MARBLE CANYON, kolem VERMILION CLIFFS, se zastávkou u HOUSE ROCK což bylo fajn městečko z kamenů a kde dokonce holky nakoupily šperky přímo od indiánky a dokonce každá se slevou 30 dolarů :). JACOB LAKE a visitor a pak už očekávaný GRAND CANYON NATIONAL PARK. Překvapivě mraky zeleně, báječný bílý skalky se žlutejma lišejníkama na vyhlídkách.. a jináč díra jak hrom no :-D. Jako třešničkou na dortu byla duha přímo nas Canyonem... na chvilu začalo pršet a bylo! Úžas!! To se jen tak někomu nepoštěstí, myslim :). Jak říkám, zřejmě se nám daří být ve správný čas na správném místě ;). Jen škoda, že jsme Havasupach falls už nestihly. Pak už jsme dojely zas zpět do KANABU (zas změna času), v Subwayi chrupkáme ještě výbornou bagetu a pak už jak obvykle, na parkovišťátko spát :-D.

Z báááječnýho domečku - prodejny, kavárničky, zahrádky a strašlivě přátelské atmosféry - z GROVELANDU (kousek za Yosemitama) se hlásí vaše Anče ;)!!

PS: Ouplně jsem vás málem ochudila o parádní zážitek, jak se mi díky "rychlý" fotce podařilo v Grand Canyonu nakrémovat celý auto zevnitř :-D .. upss... holt - kdo umí, umí!

Konečně prví pořádná koupel _ středa 17.9.2008

Hned z rána potěšení – každá sme dostala hrnec kafe - 24os (700ml) jen a jenom za 34centů! S veselou jsme zastavili u jakýhosi motýlku ještě v Salině a mrkaly na net. Chvilku sem neměla cobych.. a tak jsem nám přelákla auto :-D a když jsem to chtěla napravit – jak kdyby to někdo čekal – před náma cedule „pomoz si sám“ a u toho hromada mycích prostředků! No sranda! Kor kdyžpak ještě vylez chlápek (majitel) a dal se s náma hned do řeči.. a mimo jiné, ať si skočíme klidně na snídani, co tam měl snad skoro pro kolemjdoucí :). Cestou jsme potkaly červený skály, ale v nich i doost mrtvý zvěře. Další zastávka RICHFIELD a ve Walmartu vracíme nabíječku (páč kdybyste nevěděli, tam se dá snad vrátit i obal od sušenky, s výmluvou že je prázdný :-D ).Tady jsme také díky fajn pani přišli na to co bylo s tím foťákem, ale o tom už sem se myslím rozepsala dost. Přes BIG ROCKCANDY MOUNTAIN, co vážně vypadalo jak ňáká sladkost a pak už PANGUITCH s další netouvou, jídlovou a nabíjející zastávkou v s Subwayi. V KANABU nás čekalo visitor centrum ve stylu filmů a natáčení – Vinetou atp. Nejlepší a dlouho očekávaná zastávka byla LAKE POWEL. Parádně jsmw se rozvalily na pláži a užívaly! Byly tam i pokusy o vyšplhání se n obří bojku, véča a pak vlastně i přespání – tentokrát pěkně pod širákem, mimo auto! Úžas! Kousek dál měl být ANTELOPE CANYON, prej taky báječnej, ale ten už jsme vynechaly.

A jede se dál – ARCHES and CANYONLAND _ úterý 16.9.2008

Hned z rána míjíme úžasný bugr, kterej vypadá jako kostel – mrknem do mapy a hle „Church Rock“. Stavím u WILSON ARCH, což bylo vážně báješný okno, vyškrábaly se k němu a pokračovaly k visitor centru do MOABU. Téměř celý den jsme strávily v ARCHES NATIONAL PARK, kde jsme teda bohužel vychytaly milióny lidí a brutální nesnesitelný vedro.. hodně málo vody a žádný stín. Jináč pěkný pěkný, červený šutříky ;)! Prošly jsme si pár tras – kupříkladu jsme viděly Balanced Rock, The windows section, Delicate Arch a naproto nejvíc se mi zalíbil Landscape Arch. Poznaly jsme tam další a další lidi, zas a opět potkaly Čechy a tentokrát na sebe přišli jen díky stylu zavázání šátku na čtyři uzly :-D. A pak k navečeru vyjíždíme dál – totálně vyřízený a vycucaný od slunka! V CANYONLAND NP už nestíhame ani visitor ani hraniční kontrolu.. tož si tam večeříme spolu s velkým černým havranem či co to bylo a prohlížíme vélkou ďuznu jen tak z jedné vyhlídky. Paráda, že je vidět strašlivě do dály (prý tu maj spešl vzduch, a táák), ale jinak už sme z placky a pustiny trošku otrávený a chcem zas mezi zeleň a rostlinky. Valíme dál, heh zas si kousek řídim. A z části usínající už jsme dorazily do SALINY a chrníme.
UTAH nás zatím úplně tak neohromil, mno uvidíme.

Další z cílů je MESA VERDE _ pondělí 15.9.2008

Ráno jsme vyjely... a pěknej kousek přímo vedle RIO GRANDE... paráda, až na to že mě už od včerejšího večera bolela strašlivě hlava a celkově mi bylo blbě. Hodila sem v Améru šavličku do příkopu, naložila se medikamentama a naštěstí hned při zastávce v DURANGU už vše bylo okey. Holky si zašly do Číny na obídek a já zas byla v supr trupr kavárně na zmrzlině. Zaplnila všechny zásuvky, nabíjela vše co šlo a hlavně internetila a psala vám zprávy o 106 (to mezitím holky hledaly pomoc pro segrush foťák – a pán, expert, nejspíš vesele mazal naše fotky)! V těchto místech už nás zas opouští zima a máme celý dny i večery... někdy až neskutečný vedro! Když jsme dojely k hranicím MESA VERDE NP, dozvídáme se že cesta do visitor centra trvá tak půl hoďky a do zavíračky zbývá jen tak 25min. Tož Markét se vžila do role závodníka formule1 a dlouhatánský kopec s brutálníma zatáčkama na každym metru vyjela za rekordní čas a ještě nám zbylo 10minut na prohlídku visitoru. Když zavřeli, vydaly jsme se na „Petroglyph Point Trail“ - báječná procházka, bez davů turistů, bez parna, při západu sluníčka! Při focení společné fotky se mi podařilo nechat brejle na stromě, takže tam je asi do dneška kus mě :-D. Zas sme tam potkaly nějaký Čechy – 3 pražský klučiny, pobavily sme se nad jejich příhodama z Ameru a razily dál. Ještě provozujem mytí a holení na místních záchodkách (bo to už se jen horkotěžko snášelo) :-D.
Na spaní jsme dojely do MONTICELLA. A z COLORÁDA jsme vážně celkově nadšený!

Jak jsme se umyly od hlavy až k patě _ neděle 14.9.2008

Poznáváme, že DILLON je vážně úžasný místo! Jezero, jachty, hory, spoustu sportovního vyžití a supr lidi! Pojedné báječné snídani pod orlem u jezera, jsme se stavily ještě na druhou snídani, do restaurace, kde pracuje spoustu čechů (jak nám už v Denveru doporučil Carl). Poznali jsme Martina a získaly od něj další dobré rady a tipy. Přes FRISCO do městečka FAIRPLAY, kde jsme zahlídly ceduli „FAIRPLAY BEACH“ , tož jsme okamžitě skočily do plavek a hurá na koupání.. aj jaj.. lidi na nás koukali divně (navíc byli v mikinách a teplákách) a než sme skočily do vody, narazily jsme na ceduli se zákazem koupání.. a že je to místo jen pro rybáře. Oj, bereme nohy na ramena, krčíme se a křovím se plížíme do auta.. heh, no to jsme se zas nasmály a z koupání zas nic nebylo! A od tama přes malou vesničku Alma, kde jsme objevily zatím nejlepší outdoor obchůdek a kovbojský domky, rovnou na GREAT SAND DUNES NATIONAL PARK. No nádhera, bomba, paráda! Normálka uprostřed hor a pustiny kus pouště. Vystoupat na vážně ohromný písečný duny nám dokázalo, že naše kondice je téměř nulová heh a vichr, který přinášel mega buřinu zas vnesl do hlavy otázku – kolik písku se asi tak může vejít do ucha :). V campu nic jako sprchu opět nevedou, a tak aspoň za asistence všech využíváme umyvadla na záchodkách a mejeme hlavu a nohy (v opravdu minimálním prostoru)! Hned za parkem stavíme na véču a pozorujem z povzdálí tu ohromnou bouři – jen a jenom vcuclou nad duny. Mrak černější než čerň a tvar připomínající velký tryctýř. Pěká podívaná, to jo, ale být bych tam nechtěla. A pak už se jede až do SOUTH FORK, kde házíme spacáky na sedačky a spíme.

Cesta z ESTES PARK _ sobota 13.9.2008

Co se týče noci a rána – celkem krutá a pro nás teď nezvyklá zima (kolem 0° v přepočtu na stupně CELSIA)! Navlíkly sme na sebe dokonce dvoje mikiny a bundy.. a kdyby byly čepice a rukavice, navlečeme určitě i ty :). Ale jako krajina báječná! Procházka kolem báječnýho jezera se spoustou elků (losů), s panoramatem zasněžených vrcholů. Ve visitor centru sme si rozdělaly doslova kancelář – využívaly net, stahovaly fotky a nabíjely veškerou elektrotechniku.. až do tý doby, co nás vyhodila „paní ječák“. A pak už tedy rovnou do ROCKY MOUNTAIN NP. Se zastávkou na „Old fall river road“, což byla úžasná prašná cesta se skalkama a hromadou zvířátek, bez lidí.. jen tak pohoda! Potom jsme jely po „nejvyšší silnici“ tady až na vrcholek, kde sme užívaly sněhu.. ale že tam den před náma čerstvě nasněžilo, cesta nebyla průjezdná dál jak sme plánovaly a musely jsme cestu drobet pozměnit.Díky tomu jsme se dostaly ještě k BEAR LAKE a DREAM LAKE, kde jsme na tůře potkaly naprosto pohodářskou rodinku z Liberce. A dokonce sem si i já koneně taky zařídila americkej vůz :-D! Pak kolem MARY LAKE, krásných skal, po točivý silnici, hustýho kamennýho kostela až do jakýsi horský vesničky, kde sme daly prostě už nutný kafe (a začaly tak naši báječnou „cafe refill“ akci). Z další nutný zastávky u benzíny jsme si odvezly vselou historku, kterou jsme tam všecy pobavily „Jak ségrush uvízla na záchodě, kterej stále né a né otevřít“ a taky „ Jak auto začalo troubit a houkat na plný pecky a né a né přestat“ :-D! Cestou kolem „papírovýho“ městečka v lomu až do DILLONU. Pěkně přismažený od slunka z RM NP na pár hodin usínáme. Bohužel, většina fotek z těchto míst je smazanejch :(.

ZÁCHRANÁŘI 2008 - Rokytnice nad Jizerou - 19.-21.9.2008

PÁ - sraz kolem osmé ranní v Kobylisech před magistrátem, Lepíno s Metel tam byli první, já dorazila o chvilu a pak už došel aji Jiří - velitel! Vyrazili jsme před Jířovo příbytek, kde byl zaparkován automobil a Jiřík nám oznámil, že se jde teda zabalit..:o) tož príma...:o))
..venku byla pěkná kosa!
Po chvíli se nám podařilo vyrazit... Chvilku jsme hledali kudy-tudy na čerňák, což se podařilo hned asi na druhý pokus trefit!!:o) Ve Praze zase samý kolóny, ale vcelku to šlo..:o)
..pak si ze mně mí drazí kamarádíčkové vystřelili, když mi začali vyprávět jak předchozí den ve zprávách běželo, že na dálnici po které jedem přistálo letadlo a že tam ještě pořádstojí a je odklizený bokem... a tak já jim samozřejmě všechno sežrala a dělala sem jupí a že jako uvidim to letadlo... a vono tam teda bylo... jenže né jako nouzově přistáté, nýbrž jako restaurace!!! :o) hehehe... tak sem byla dalších pět kilomýtrů za blbánka, ale nevadí!!:o)
Lepíno se snažil dělat navigátora, ale holt -a tím se ho nechci dotknout- moc mu to nešlo..:o) ... a vzhledem k tomu, že Metel byla oběma chlapci neustále ignorována, i přesto že znala cestu, najeli jsme si pár kilometříků navíc.. ale nevadí vůbec, pač všude na těch horách je to tak pěkný, že jsme se mohli kochat o 106!:o)
Nějak kolem jedenácté jsme dorazili k horskému hotelu Stráž... sice postarší, ale pěkné stavení!! Alespoň mě se ta tedy moc líbilo!

..musím ještě dodat, že cestou byla atmosféra ve voze sice v poklidku, ale přesto... napětí se dalo krájet.. nikdo netušil, co nás čeká... a zrovna dvakrát jsme se tam netěšili... a každou chvilku někdo prohodil větu ve smyslu... tak se vrátíme... třeba to zrušej...snad to tam nenajdem...:o) atd atd... :o)

Hned u registrace jsme se potkali s Nevr a Pauky :o) tak byla legrace... dostali jsme klíče od pokoje a za chvilku hurá na oběd!... Nebylo rizito, nýbrž poléFka s noky a svíčková!

..poté nás čekalo zahájení... představení pořadatelů, rozhodčích, atp.. a k tomu navrch blok přednášek...
..některé byly tak krátké, že se až zdálo, že skončili dříve než začali:o) ale bylo to fine a pro mě určitě aji zajímavé!
témata: na všechny si asi nevzpomenu, ale alespoň některé... Pauky a její komunikace s postiženými, Pája Balcarů a syndrom týraného dítěte, slovenská studentka z Prešova a systém vzdělávání zdravotnických záchranářů na Slovensku... což se nám mimochodem hodně, hodně líbilo... a slovákům závidíme!!!!
...téměř všechny přednášky mívají často návaznost na závod a jinak tomu nebylo ani letos...

kolem šesté byl Jiří vylosovat startovní číselko... 9!! což mi přišlo celkem sympatické!!:o)
..večeře!!!
a pak už to šlo raz naraz... porada rozhodčích.. porada velitelů týmu a noční etapa mohla začít... vyráželi jsme někdy kolem jedenácté...
..ještě musím podotknout, že naše posádka jako jediná neměla červený uniformy, což někteří soupeři zpočátku nemohli vydejchat... avšak my na to byli naopak hrdí!!:o)
- naše první stanoviště
... domácí násilí...
dostali jsme na papíru hlášení z dispečinku ... chlapik kolem 40let řezné rány na rukách, opilý, agresivní.... tak nějak to bylo...
když sme tam došli čekal na nás už před domem.. byli bysme asi schopní začít ho ošetřovat přímo na ulici, kdyby nám trocha nenapověděl... vzal nás tedy do předsíně... agresivní zas až tak nebyl... a krvácení nebylo tepenné... tuším, že lepíno pak přišel s tím nápadem, že by se mohlo jednat o domácí násilí a tak jsme šli s Jiřím prohledat dům... a fakt!! V jednom z pokojů sme našli paní manželku zmlácenou v koutě...
velitel Jiří si ihned vyžádal asistenci policie... a tak to mělo být
...nějaké velké fópa jsme při ošetřování snad ani neprovedli...
následovalo předání pacientky na chirurgii... kde na nás čekala typická nepříjemná sestra s doktorem, tož trocha dohady a domlouvání, ale nakonec i předat se nám podařilo!!
..myslím, že na první úkol jsme si vedli vcelku dobře!:o)
a musím nás všechny pochválit!!

no tohle byla taková ochutnáfka.. kdybych tu měla vypisovat uplně všechny stanoviště, tak se to sem ani nevejde... ale kdo bude chtít.. určitě mu to převyprávíme..:o)

Nicméně ještě musím dodat, že jsme se zde seznámili s našimi staršími spolužáky ze třeťáku, kteří jsou nejvíc v pohodě... a totál veselé kopy!!:o)
..tyhle naše třeťáčky se nám dokonce podařilo porazit!!:o)
Skončili jsme devátí ze šesnácti, třeťákové byli dvanáctí a co bych tu také měla zmínit, je velký úspěch naší paraelní třídy druhé Bé, kteří obsadili krásné čtvrté místo! Tož aspoň má náš tým motivaci na příště!!:o)

..Sobotní večer se nesl v rize společenském duchu... byla legrace, byla zelená a bylo pivo a rum a taky fotbálek byl!!

ještě sem musím hodit fotky úžasných koťat, které pobíhali kolem hotelu... a že se jich tam teda urodilo!!:o)
závěrem snad jen to, že jsem nesmírně ráda...-a myslím, že nejen já- že jsme do Rokytnice jeli, že příští rok se tam budeme opravdu těšit-tak jak to má být, a v neposlední řadě také to, že určitě budeme chtít být lepčí a lepčí!! :o)

nějaké fotos na:
http://kedlushe.rajce.idnes.cz/Rokytnice_2008/

To mě vážně zrušilo - TRUCHLÍM!!

Musím vás obeznámit se šíleně špatnou zprávou nejen pro nás, ale i pro vás. Problémy s jedním z našich nejlepších foťáků se dnes objasnily a vyřešily. Na jednu stranu paráda - můžem fotit dál. Ale na druhou - a to dóóst podstatnou - přišly jsme o úžasný fotky z celých dvou dní :-( !! A to fotky báječný, z úžasných míst, kde dokonce nejen počasí přálo, kde dobře bláznivá nálada vládla, kde i zvířátka se stavěly modelem... prostě úúžas!! A je po nich.. a nenaděláme nic.
Nejvíc mě mrzej ty z ohrady, z válení se mezi losama na chodníčku, ze staré prašné cesty se skálama, ze zasněžených vrcholků, kde jsme se válely ve sněhu, z jezer kde jsme potkali fajnou českou rodinku z Liberce a hlavně i fotky úžasného úsměvu a kukuče jejich malýho kloučka!
Njn, to se stává - pro příště jsme zas poučený. A co s tím bylo? Nenaformátovaná paměťová karta.. a nejspíš jeden neschopnej chlápek, co si hrál na profíka a všecko to smazal a doporučil kartu vyhodit, že je k ničemu.. (karta dnes "běží jako hodinky".. prostě jako by se nechumelilo)!

čistě pro ančé, aby věděla, co se tu v tej pražskej kotlině děje...

.. no úvodem se mi ani moc nemůžeš divit, že sem tedka nic nepíšu, pač je mi to až líto sem dávat tyhle žvástečky, když ty máš takový dobrodrůža a parádní fota!! :o)

takže tak!!:o)a dále...co ti budu holka povídati...:o)
začali nám praxe, který jsou konečně takový ..jakože k něčemu...:o) tak z toho mám docela radost!! chodíme na popáleniny na vinohrady... však tam to znáš! ...
no a teda to je drsný oddělení... no ale to tady asi nebudu až tak dopodrbna vypisovat... to ti dyštak někdy povyprávím..:o)

... na křemplu už začala bejt velikááá zima ... o víkendu jsem tam zase byla... a teda jako kosá nejvečíí... takže už nosím zimní bundu .. a nejen tam, ale už i tady ve praze... takže až začne mrznout pořádně tak to mám spočítaný!! :o) a taky si předstaf, že tam předělávaji vlek... ten starej je pryč.. a ta sjezdofka prej bude večí.. ale moc si to neumím představit... :o)) uvidííme... no... taky sou nakoupené zorby.. takový ty koule jak si do toho vlezeš a kutálíš se z kopce... no už to ani nekomentuju... :o)

tož takhle jen stručně a jasně..

... no a nakonec... vyřizuji tisíceré pozdravy !! a těším se na další zprávičky ze zámoří!!:o)

zatím sa majte a užívejte o 106!!

Přelet na západ … Denver, Boulder, Rocky mountains... „den poznání“ _ pátek 12.9.

Hned ráno vyrážíme na letiště. Díky fotce poznáváme dalšího fajn člověka (původně z Afriky).. a domlouváme výmněnný pobyt :-D! Na letišti báječný a v letadlech ještě víc. Washington – Newark – Denver. V prvním letadle prohlížím pilotskou kabinu a fotím oba piloty. Při druhé letištní kontrole ségrush přichází o zubní pastu, nožík i flašku na pití. A druhý let je jedna velká zábava! Pan letuščák s emnou začíná vtípkovat, dává mi sušenky navíc, šeptá cosi do ouška :-D.. a tak pak jdu za nima do ocasu letadla, fotím se tam o 106 se všema třema letušíkama, povídáme a užíváme.. bomba, co vám budu povídat!
V Denveru ještě na letišti poznáváme Carla (původně Čecha), dostáváme dobrý info a kontakty. Vyrážíme směr Budget, půjčit auto.. po cestě získáváme dalšího pána jako kamaráda :). A pak už ten nemalý šok, že snad ani neodjedem – bo v půjčovně, ta jejich mašina nechtěla přijmout ani jednu z našich kreditních karet... wooow.. ale asi po čtvrthoďce řešení se to nakonec povede a my máme vyhráno (sice asi o 1000 dolarů chudší, ale aspoň že tak)! Máme o trošku menší auto, než jsme plánovaly, ale jsme s ním nakonec vela spokojený – trojdveřák CHEVROLET COBALT!

A jede se:
Pěkně po fialový nitce, která se nám ukazuje v navigaci.

První zastávka městečko Boulder – na benzíně pán z Nepálu, skvělej pán.. a hostí nás – pěkně hot dogy a kafíčka pro každou!

Další zastávka Lyons – čéče naživo tam vidíme lišku, co si to jen tak štráduje ulicema.. a pak v noci chytáme první net před kavárnou a rozesíláme zprávy dom!! Pak menší šok – nestartuje nám auto!! Bo my chytrolínky nechaly zapojenou navigaci a ta si pěkně vycucávala baterii auta. Naštěstí se za chvilu sama vzpamatuje a je vše ok.

Ještě dorážíme do Estes park – parkujem to a spíme.

Začátek dalšího dobrodrůža ____ aneb dva dny ve Washingtonu

Bomba, paráda, jsem nadšená z tohohle města! Je skvěle vymyšlený a snadný na orientaci.. k vidění a slyšení dosti. Dá se tam chodit všade pěškobusem, protože veškerý památky, muzea a další místa k navštívení jsou kousek vedle sebe a daj se propojit v perfektní procházku. Navíc, většina vstupů je tam pro návštěvníky zdarma, což je maximální vychytávka. Ulice jsou dělaný zhruba jak šachovnice – vodorovný jsou pojmenovaný abecedou a svislé zas číslama.. takže se tam musí najít i neználek. A zdá se mi, že my měly takové štěstí, že jsme snad vychytaly být v pravou dobu na pravých místech :) .. a vážně zážitků nespočet!

Co jsme viděly a kde všude byly? Taky tedy stručně řečeno :)

Muzeum of Smithonian institut s výstavou obrazů, WHITE HOUSE, MONUMENT a VIETNAM MEMORIAL, LINCOLN MEMORIAL, ARLINKTON CEMETERY, který jsme ale stihly už jen za plotem.. a krásnou cykloběžeckou trasou jsme se vracely přes KEY BRIDGE.. na zajímavou a živou uličku Washingtonu, kde jsme došly na opravdu vynikající tortily do úžasného bufetorestaurace.. s moc fajn obsluhou (dokonce jak jsme se s nima zakecali - darovali nám každý drink free :-D)! Pak už pomalu na ubytko.. a co to? Pán, co fidlal husličky na ulici.. heh.. tak to jsme se dnes zas rozprávěli s mnoha lidma.

Další den jsme si všimly "výročí" atentátu na dvojčata, prošly NATIONAL MUSEUM OF NATURAL HISTORY (které nás nadchlo naprosto hodně a dalo by se tam strávit klidně tejden v kuse), pokračovaly přes NATIONAL GALLERY OF ART ke CAPITAL BUILDING, kolem BOTANICKÉ ZAHRADY... a dokonce jsme došly až do ZOO, kde bylo mraky úžasnejch zvířátek a hlavně taky PANDY :-D!! Pak jsme se dostaly ještě také stále pěškobusem na nejvzdálenější místo od centra, co jsme kdy došly a to ke NATIONAL CATHEDRAL, kam jsme se náhodou dostali fajně zadním vchodem :) a pak kolem všech ambasád zpět na ubytovnu.

Zpáteční cesta na ubytko byla tak „plodná“, že sotva jsme se vzpamatovaly z jedné příhody, hned se stala další.Njn, celkem dobrodrůžo. Začalo to na křižovatce, kde jsme fotily úžasné vozítko – pán z něj na nás hned volá a že esi chcem povozit třebas po nočních památkách, ať zavoláme.. že je to free. No bomba, jen škoda, že nám to časově nevyšlo. Zato jsme objevily další věci jako třeba sochu T.G.Masaryka! Nebo NATIONAL GEOGRAPHY MUSEUM, kam jsme původně strašně chtěly zajít, ale ňáko sme došly pozdě.. před ním se potkaly s jakýmsi týpkem – rozprávíme rozprávíme.. probíhá aji výmněna mailů.. a pak z něj tak kostrbatě vylejzá, že je to vlastně tak ňák bezďák :-D heheh, no paráda! O pár kroků dál na nás vybafne další chlápek, aji si vykročí naším směrem a nadává a nadává. Wow, lekla sem se(no znáte že já se leknu i sebe samé v odrazu, když to zrovna nečekám) a začala se smát.. ajajj, což se mu nelíbilo (vzal to že se vysmívám jemu) a začal ještě víc. Hned na to jsme svědky normální, čistokrevný krádeže kol z kola... a naprosto nic neuděláme.. to je šílený, ale tak ti dva zlodějíčci by si nás asi klidně podali, tak prej toho nemám litovat. V hostelu pak ještě malá neshoda se spolubydlícíma a spát :)!

"Sněd jsem mámu, tátu a tebe taky sežeru!"

"Kde udělali soudruzi z NDR chybu?"
Jo... naše ráno, zrovna jak vystřižené z Pelíšků!
Obrázek mluví za vše ;)..

A pak takové rozloučení.. navštívení bufetu Golden corral.. a pak pocit k prasknutí!
Věřte nebo ne!!
Tentokrát sice žádný nudle, žádný škeble ani krabi jako v Pekingu.. ale že by nebylo z čeho vybírat, to se zas nemusíte bát!
A já jakožto cvok.. samozřejmě strašně ráda vyzkouším co nejvíc věcí :-D a v tom byl možná ten háček!
To byl jeden naprosto plnej talíř, druhej, hned ještě třetí a na vrch ještě kopec zmrzliny posypaný a politý všim možnym i nemožnym:)!
Všicí se mi smáli, já se sobě taky smála (i paní s jedním zubem od vedlejšího stolu) :-D ale ono to bylo vážně dobrý a navíc jsem to chtěla vyzkoušet...
.. až jsem si pak připadala jak ten Otesánek.. a pořád jedla až snědla všecko jídlo, snědla dokonce stůl, snědla číšníky.. a kdyby mě nezastavili, snědla bych snad i celou tu budovu :-D!
Bylo to skvělý a byla tam strašná sranda!
Popovídali jsme si s naším číšníkem, zasmáli se s kuchařem od stejků, nadělali s nima fotky a pak už raděj šli... když v tom si číšník všimnul našeho vzkazu u dýška aaa nadšeně ho běžel ukázat všem ostatním, což nám radost maximálně zvětšilo a to že nám pak obá naši noví kamarádi s úsměvem mávali.. to už byla vážně třešnička na dortu.
Ááále když sem se pak rozvalila na pokoji.. nemohla se pohnout.. přežratá až k praknutí.. dvojité břicho a pod ním ještě třetí v podobě těhotnýho.. mnóó... řekla sem si že s tím teda končím a ordinuju si dietu "0-S" heh :-D!



Všechny moc zdravíme a na všechny se móc těšíme ;)!

A dneškem začala naše společná dovolená!!

Zatím stále ve Williamsburgu... ale paráda! Naši dobří kamarádi, Vlado s Oxanou, nám nabídli vejlet a tak jsme neváhali a jelo se.
Poznali jsme dnes mnoho dalších lidí a měli se fajn!

" K čemu je dobré znát historii?
Dej si sem nohu, když tady nad ní pustím velký šutr co se stane? ..aha
Tak znovu máš nohu pod velkým šutrem, pouštím.. aha
Když víme co se stalo.. je tu šance, že neuděláme znovu stejnou chybu. "

První zastávka trajekt POCAHONTAS a spoustu racků..
Druhá zástávka JAMESTOWN - historie, lodě, život..
Třetí zastávka YORKTOWN BEACH - heh, po dlouhý době vážně zas slaná voda, moře..
Další zatávka STARÉ MĚSTO - zmrzlina!

Great time!!
Díky za dnšek ;)!

Jak snadno tě lidi přejmenujou.. ;)

Jak ségrush v IHOPu k novému jménu přišla?

Jó, nevím jak vy, ale já už jí asi jinak neřeknu..
.. páč to zní úplně skvěle!
"ŠARKÉTA"

To je tak, když se na jednom místě potká víc národností..
jména, která nám přijdou normální.. ostatní třeba s problémem vyslovují a naopak.
A z Čech jsou tu holky dvě.. Šárka a Markéta.
Mno a už vás to napadá?
Jasně že!
Jedna skvělá Turka chtěla říct něco o ségruš..
.. a "Šarkéta" byla na světě! :-D


A co třeba Markét?

Tož to bylo zas tak, když jsem mluvila rychleji než přemejšlela.. a nebo myšlenky se slovama prostě pomíchala!
A najednou ze mě vypadlo:
"AMBRELA"

..což je jakási nechtěná patlanina z jejího příjmení .. a zrovna se to i shoduje s "umbrella", tak to vidíte :).

Zprávy o počasí

Hurricane Hanna

Možná už jste to zaslechli ve zprávách... já tu dávám jen kratičkou zmínku. Východní pobřeží má novou "atrakci" ..a to hurikán Hanna. My jsme touhle dobou stále ve Williamsburgu VA a tedy možná štrejchne i nás. Necháme se překvapit a uvidíme. Každopádně c se týče změny počasí - včera večer se tu větřík krapet zvedl a dnes začalo pršet.. Co se vrátily holky z práce - byli tam na jídle lidi z Floridy.. a povídali, jak dom se docela bojí, že už pár takových větříků zažili. Doufejme, že nedopadne jak Gustav. A sám IHOP (restaurace kde holky pracují) prý před pěti lety poskytovala ubytovaní mnoha mnoha lidem z Williamsburgu, kdy tu hurikán jen tak neštrejchal, ale zrušil tu veškerá světla krom této restaurace. Mno zajímavé zprávy ;).

... větře, větříčku...

(No dobrá, spíš než písnička z pohádky mě napadla jedna od Radúzy, ale napsat tady:
"Větře duj..." by znělo asi trošku divně)

Žemlovka!! a party k tomu

Tož si to představte - si myslím, že má první žemlovka v životě.. a zrovna v Americe a ještě k tomu v IHOPu v jejich kuchyni pro restauraci :-D!
Sice tu nevedou rohlíky, ale využili jsme jednoho z chlebů... a to vám teda vážně řeknu, že víc povedenou jsem v životě nejedla... mňamíí ;)!
Také jsme byli na IHOPácký párty dole ve sklepení, tož celkem fajn večer ;).
Když jsme se vratili a připravovali se ulehnout do pelechu.. ještě si všímáme, že v čechách už mají po první letošní vyučovací hodině :-D .. no to je mazec!! ŠKOLA.. škola volá :)!
A tak s klídkem spíme, holky brzy běží zas do práce a já tak k poledni vstávám a dávám si raníček v bazénu, kde praží slunko o 106.
JAko paráda.. ale raděj bych už byla dávno na cestě - na naší cestovní tour :).