A jsem zas v ČECHÁCH!!!

Moje první dny tady jsou plné setkání, veselosti, radosti, nadšení, ale i vzpomínek a sem tam i ne yrovna nejlepší překvapení. Ale vesměs paráda! Jsem ráda, že sem vás zas viděla - a koho ne - už se vážně těším ;)!

První npřekvapení bylo hned na letišti, když jsem zjistila, že nemůžu použít ani jeden z telefonů - což je zpráva ještě pořád aktuální - a kdo to nevíte, teď mám asi na chvilu jiné číslo.

V Pelhřimově následovalo horoucí přivítání od rodičovstva :), pak se na moment prospat... a v neděli naprosto nejbáječnější přivítání na "PODZIMNÍM KŘEMEŠNÍKU", kde svítilo sluníčko, na stormech žlutý lístky a hlavně hromada kamarádů!!! K tomu všemu si tam zalezem po lanách, vydovádíme se v dětském koutku a vyšlápnem na rozhlednu. No jééje! Nejlepší!

Když pak dojedem dom, narychlo balím... co to de.. ajedem na vlak ku OLOMOUCI. Ale né... na vlakáči už si všímáme jen zadních světel odjíždějícího vlaku - a začíná honička s časem a vlakem zároveň (i přesto, že sem se zařekla, že vlak už nikdy honit nebudu). A máme úspěch! Hned v první vesnici blikající světlo a závory dole. Zastavujem, přebíhám a pak už v pohodičce pokračuju dál. Akce jak blázen. Tatík se pak i s autem vrací dom. A já utáhaná prospím cestu až k prvnímu přestupu :).

Hmhmm.. a v posledním vlaku už potkávám první známé studenty :).. na šalině další.. a pak na koleji úplně nejvíc! Mazeec, sranda, nadšení! Jééé já jsem tak ráda, že všeci vidim. A pak zas už po půlnoci spát. O šestej budíček hned na první hodinu a to naprosto pohodářskou, vysmátou hodinu atletiky dvojky! Paráda. Další hodina ještě zábavnější - došla jsem dokonce k tvrzení, že golf je fakt sranda ( a to sem ho prve tak odsuzovala) :-D! A pak po těch pár hodinkách totálně mrtvá! Moje ruce, nohy... a vůůbec, vždyť normálně touhle dobou byla v Americe skoro půlnoc :-D!! A tak teda pokračujem dál - na bazén - na plavání. A přichází krutá realita, tam se našemu kápovi podařilo, mě hóódně dobře prorat a hlavně skoro málem už i utopit a dodělat!

Proč?

"Tak se rozplavte."

"Aha, takže jinak - bazénů kraulem. Hned"

..ááá skoro totálně bez pauzy mezi bazénama a já dost nečekaně už u desátého málem polikala andělíčky a myslela, že už to prostě nedám. Začalo se mi hlavou honit jak se v příští půlce bazénu ponořím pod vodu a už se nevynořím.. se utopim. A někdo mě tam bude lovit a dávat umělý dýchání, esi si teda vlastně všimnou, že někdo v tý hlubině je. Ouha..

"Tak fajn, přitížíme. Dalších dvacet bazénů bude tím stylem že každý čtvrtý bude motýlem, ostatní kraulem."

..ááááá cožééé?? Já už zmírala do teď a ještě tohle? Kor když už motýla zas totálně neumim?! No byla to vražda!! Já myslela, že mě chce fakt zabít a k infarktu už vážně nebylo daleko. Takovýho pohybu nauvítanou - oujéé :-D!

"Hm, tak Aneta nedoplavala motýlem až do konce. Tož teda jeden motýl nazávěr navrch."

"Tak dva motýly navrch."

"Tři."

Dalšího už sem se teda hecla a doplavala až dokonce. Ale?!!!! Šílenost :-D!!

Heh..

A pak ještě vyřešit koleje (přijít o totální jmění) a podívat se přímo na Neředín. Juhůůů!! Hned takovejch takovejch moooc a fajnejch učitelisek jsem potkala! Bylo moc fajn s nima všima :) kecat.

A toť zatím vše. Bye bye..