Zázraky se dějou :O)

Dneska byl pro nás takovej jakoby první pravej školní den. Byla to pro nás dost noční můra, jelikož ještě včera večer jsme byli naprosto ztraceni v jejich systému tvorby rozvrhů.. a naše milá koordinátora (která mimochodem vůbec nevypadá mile, naopak strašlivě přísně a zuřivě.. a když si vezme svůj fialový župan, tak vypadá dokonce jak velice drsná karatista s černým páskem ) nám né a né pordit, ba dokonce nám nemohla ani odepsat na prosebný mail. Když jsme se ráno vydali do školy, s jasnou vidinou toho, že hned ráno jí musíme chtě nechtě navštívit.. a tím pádem jít zcela dobrovolně na vlastní popravu… nebylo nám tak ňák vůbec do smíchu. Heh, ale naštěstí nám byl poslán do cesty sám španěláček Roberto, který byl u nás v Olomouci na erasmu celý minulý rok… a celej jejich nesrozumitelnej systém nám srozumitelně vysvětlil, a tím nás zachránil minimálně od naší psychický smrti . Hezky ráno u kafíčka jsme si tedy narychlo vytvořili rozvrh, který by se nám líbil a pak z vesela kráčeli na naše první hodiny :O). A šlo to, dokonce to i šlo !! Ač sem dycky rozuměla tak čtyři slovíčka z celý hodiny, celkem mě to i bavilo :O)!! Tak doufejme, že španělštin se bude urychleně zlepšovat a že studium bude bavit čím dál víc. Každopádně příští týden 100% potvrdíme náš rozvrh A BUDE .

.. no tak asi když nevim o čem??

helejďte, potřebuju radu, nápada!!
musim se do 15. října rozhodnout o čem bude moje absolventská práce...., ale tak když to asi nevím? A když mě asi nic nenapadá??
Nó óóó!!

Corrida... Plaza de toros

Šťastnou náhodou jsme se dostali ke zprávě, že se dnes 27.9.2009 v 18 hodin konaly poslední letošní býčí zápasy.

A řekli jsme si, že odjet ze Španělska, aniž bysme je neviděli, by bylo jako vůbec ve Španělsku nebejt :O).

A tak jsme koupili lupeny a šlo se!

.

Mááázec největší!

Dnes porazili 6 bejků, z toho jednoho naprosto krááásnýho šedivýho.

Když toreádoři škádlili prvního, přijeli obrněný koně, jezdci ho zabodli, on ještě nabral koně téměř do vzduchu... pak do něj začali bodat barevný píchadla, pak ještě předvedli ňáký kousky pro diváky, krve z bejčka sršilo... a pak až ho zabili, když se kácel a flusal decky krve.
Nó, to jsme s Vendy ještě kňučeli a obraceli pohledy...

.

S druhým, třetím.. jsme se už otrkavali a dalo se na to koukat, aj jsme o tim mohli diskutovat :O).

Ale pak vypustili toho šedýho... naprosto nejkrásnějšího a nejlepšího!! A to sem úplně nechtěla, aby ho zabíjeli - takový parádní poledy házel.

Nicméně dopad jak všecky ostatní.

A u pátýho a šestýho už byla kosa největší.. a opakovačka, téměř nic nového.

SKÓRE:

1x nabodlej toreádor

2x bejk ve stoce :-D

6x bejček chcíplinka

1x tribuna na třísky :-D

slavnosti ve španělsku :O)

Hej neeeejluxusnější kolotoč, co sem kdy viděla!! Asi s ho pán vyráběl sám, šikula :). Parádní koníci a sobíci... a aby se kolotoč točil, tak on sedl na kolo a šlapal :)!! A dokonce dětičkám dával lízátka :O)!

Všude hromada stánku s ovocem, v ulicích vyvěšený svítící granátový jablíčka ááá cukrová váta, kolotoče a ukázky tanců od těch nejmenších..

.

.

A šlo jim to parádně, menším i větším. A myslim, že Vendy se k nim brzo přidá, bo už pomalu ale jistě začalá mávat a točit vějířem :-D!

Tak si tu připadnu trošku jak blbeček

Včera jsme vyrazili na další párty.. no a jak to nedopadne... zas nakonec zdrháme z bytu.. "adiós blbečci" :O). Je to na prd, tady snad není chlapa, co by po ženský nic nechtěl..

Navíc - dneska byl velkej den - všechno nám začíná :-D .. první den ve škole a hned spousta lítání a vyřizování. Mno a co se nestane?! On na náš zápis přijel ten nejvíc smlouvající černoušek o Vendinu pozornost... normálka, nic neřek, přijel si, milionkrát nám volal a my mu prozatím naštěstí zdrhli :O).

Na párty už asi budu chodit jen na erasmácký.. a ty španělský budu předem hóódnězvažovat.

No a jak si tak pomalu sprintíme ze školy.. tak mě eště chytne baba, že mi předpoví budoucnost :-D a naprosto nemožný jí zdrhnout... a člověk ji nemůže nic vysvětlit. No konec.

Takej fajn vejletek Malaga áá podél pobřeží Carbajal áá Marbella

Řekněme, že vejletek vydařenej!

18.9. jsme s Vendy brzo ráno, po menším přemlouvání se vstali a vyrazili na autobus do Malagy. Hned z rána mi přes cestu přeběhla černá kočka.. a tak se taky "dařilo". V Malaze jsme co nejrychleji zalezli na pláž a začali si užívat parádních vln a čisťonkýho moře.

Pravda, že nám sluníčko přálo jen chvilu, ale aspoň něco. Parádní bylo, že jen co jsme usedli a chtěli jít na koupačku, usedl vedle nás okamžitě chlápek, kterýho sme prvně podezírali za zloděje.. a pak za běžce, bo si pěkně převlík volný trenky a že vyrazí, ale nakonec se z něj vyklubal jen obyčejnej typan, co si potřeboval s pohledem na nás vyhonit péro :-D. No tak jsme se zasmáli a zvedli kotvy. Jen co jsme šli na procházku po městě, šlapali největší kopec na Malaguetu, tak se opět udělalo největší vedro. Po cestě z Malagy se nám ještě zachtělo nakoupit něco na zub, ale z první cedulky na Carrefour se vyklubala dobře bludišťová šipkovaná snad po celým městě, tož jsme to vzdali a zalezli do nejbližšího krámu. A pak už huráá zpět na pobřeží a jít co nejrychleji dolu za Malagu, najít nějakou menší, osamocenejší, soukromější plážičku .. takou přesně pro naše přspání. Si jdeme jdeme... a najednou jak kdybysme vešli na smetiště! Plážička ohraničená valama šutrů a na ní neeeskutečnej bordel".. v tu chvíli sem se nemohla udžet a začala jsem si myslet jak je Španělsko jedno větší či menší smetiště a nic víc. Ale co, doufali jsme že za šutrama už zas bude líp. PŘEKVÁPKO!!! :-D Za valem se nám pěkně objevila Rio Guadalhorce - taková menší říčka co ústila zrovna v místě kde jsme chtěli jít pěkně rovně. A proč se tak čílim? :) Že jen tak přebrodit nešla a nejbližší most se klubal až po 1km, což už to jsme viděli s báglama jako největší zacházku, ale co.. když sme k němu došli, vyklubalo se z toho že se na něj nedá nijak nalízt a že všude pod nim maj natahanejch mrtě věcí bezďáci.. a tak nezbylo než sklapnout papulu a valit rychle dál..

a doufat že na další most, opět cca 1km (zbytečně) už bude přístup. Fakt to tam bylo všude strašně strašně hnusný, kapku strašidený a do toho se nám začalo stmívat. Mno, ještě chvilku jsme trpěli, ale za tmy jsme pak konečně došli do celkem pěkný části Španělska - Guadalmar (k pobřeží hnedle za tu řeku). Příště už asi předem kouknem na nějakou mapu, co je v cestě. V radosti jsme ještě zaskotačili na místnim děckym hřišti a na pobřežní posilovničce :O). Po pláži pak došli na přijatelně zasnuté a klidné místo, vybalili na písečku, vítězoslavné pivko na lepší zítřky :-D a spát.

19.9. Žádnou černou kočku jsme do cesty tentokrát nepustili.. a vyšlo to! Ráno jsme chtěli vstát na ňáký krásný východ sluníčka.. a jelikož sme nevěděli v kolik vychází.. měla jsem budík cca od 5:30 s tim že ho budu postupně posouvat :). Jej!!! EŠTĚ ŽE!! Když jem posunula budík, už už jsem skoro usnula znovu, když v tom vidim jak po plaži jede traktor s hrablem, aby pláž ráno byla upravená.. a řítí si to příímo na nás! Proběhla blesková záchranná, přesunná akce... do beachvolejbalovýho, sítěma ohraničenýho hřiště.. a tak se zadařilo a mohli jsme si chrupkat ještě jak dlouho jsme chtěli :O). Pěkně ranní koupel v moři, plážová sprška, snídaně, chvilka slunění a poležení na pláži a pak dále na cestu. Pěkně se smočenejma nožkama v moři, po pláži dál a dál do Torremolinos. Heh, pěkně přes nudapláž, do pověstně teploušský vesničky.Tam jsme se potkali se dvěma klučinama z Hamburgu.. tak to bylo fajn, že jsem po dlouhý době taky konečně s někym mohla promluvit, že uměli anglicky :). A že jsme ambiciózně chtěli valit dál.. šlo se. Sluníčko nám přálo dost dobře tentokrát, aji pláže byly krásnější :) takže paráda největší. Z vesničky se nakonec vyklubalo celkem velký město a o kus dál jsme na pláži viděli postavený sochy z písku a co to - autor jedněch z nich byl slovák a hned se s náma dal do řeči. Měli jsme naprosto největší chuť na melouna a tak že uděláme přestávku. Už v zavřeným krámě nám náš novej kamarád sehnal melouna a pak nás ještě pozval na kafčo k správnýmu cafeteriatovi :).

Že bylo vážně mega vedro, ještě jsme s nim chvilu pobyli na pláži v příbytku a hurej dál. Dali jsme si žvejkací tabáček a tak jsme trošku oflusávali písek, ale pohodka. Ještě jsme potkali druhýho slováka pískovýho sochaře, ale to už jsme jen pozdravili a běželi dál. O kousek dál hned ať se vyfotíme s ňákejma španělákama, no byli jsme asi dobrá atrakce :-D .. s báglama v plavkách tam moc lidí nechodilo. Pak poklidný plážičky na chvilu skončili a my to brali střídavě ulicema městeček a nebo kamenitejma útesama.

Fajnes, ty jo aspoň zas ňáká změna s těma skalkama a šutýrkama. Procházeli jsme i Benalmádenou, kde byl brutální hotel se zábavním parkem a měli tam i svůj kruháč plnej slonů :-D

a tak začlo focení - jen hned tomu prvnímu sem málem ulomila ucho. Co nás ale trošku zneklidňovalo, že pořád sme šli a pořád a daleko dál jsem viděli hotely u pláží a žádný mezipláže na přespání. Večer ale pomalu přicházel a nám nezbývalo než hledat alespoň trošku přijatelný místo. A vybrali jsme místo sice se slunečníkama, ale jediný zhasnutý na celý pláži - v Carvajalu. Do úplný tmy byl ještě ňákej čas a ak jsme se šli plácat ještě kousek dál a pak jsme se vrátili. Jen co zasednem a myslíme si jak sme nejvíc nenápadný :-D už si to k nám valí hlídač :-D ..naštěstí ale hodnej i s hodným šéfíkem a tak nabízí že můžem spát u nich na baru, nebo klidně tam jak jsme si vybrali. (Smál se nám, že nás viděl už když sme procházeli jednou.. a že to vypadalo, jako když hledáme záchody.. a my přitom nocleh.) Vendy si mohla hesky pošpanělštit :) a tak se ještě chvilu povídalo. Byl to černoušek z afriky.. a do špáňa dorazil před třema rokama ze Senegalu. Jop.. za ty dva dny jsme našlapali cca 40km.

20.9. Ráno nás probudila šli jsme na naši tradiční mořskou koupačku.. a pak, že společně vyrazíme do Marbelli. Prvně kousek busem do Fuergiroly, kde černoušek potkal kamaráda a pak hezky dva černoušci, dvě bělošky jsme si to valili busem na pláž v Marbelle. Vtíípný :-D.

Hned ráno nám koupil Pate mrtě jídla na celý den, koupali jsme se, fotili, na šlapadle s klouzačkou jezdili, do přístavu zašli, zazpívali si a bylo to fajn, že jsem se zžívala se španělštinou, ale snad i víc jak španělsky sem do hlavy dostala senegálskejch větiček :-D a jeli sme zpět do Fuergiroly. Tam nás zaved do dvou bytů a představil nás naprosto nejvíc lidem... všichni byli původně ze Senegalska.. koukli jsme na kousek jejich slavnýho filmku, ochutnali pití z jejich plodů, dostali na prohlížení snad čtyři nebo pět mega hromad fotek :-D a vážně sranda. Normálně kdybych potkala takou bandičku na ulici, tak bych asi hodně rychle zdrhala, ale takhle to bylo fajn. Ovšem pak jsme se jich nemohli zbavit. Já jakožto nemám ráda když za mě někdo všude platí.. nijak moc sem toho přes den nepojedla.. a to jim vadilo, nemohli sme jít spát na pláž, než něco pojim :). Ooouha. Když jsme se pak konečně dostali na pláž, nechtěli od nás odejít.. přes den si každej vybral jednu a pak nám říkali jak jsme pěkný :-D. Chtěli jsme ať odejdou.. říkali jsme spoustu výmluv, že zmrznou, budou nemocný, nejsou na noc venku vybavený atp. ale nic nepomáhalo. Já měla štěstí, že ze mě španělsky moc vět nedostal.. a tak když sem zalehla a mlčela, vydržel jen chvilu a chytře odešel domů. S chudákem Vendy tam vydržel až do rána a málem jí nenechal ani chvilku spát... frázičky o neskutečný lásce a lámání srdcí se jenom hrnuly :-D. Ale fajn, ráno jsme sbalili a busem odjeli pěkně až zpátky do Granady.

První dojmy ;O)..

V Praguli jsme se ještě potkali celá rodinka. Loučilo se nejvíc a pak už tradá na letiště. Pěkně v růžovým letadle, s růžovejma letuškama jsem zabrala moje oblíbený místo kousek za pravým křídlem u okýnka aaa letí se. U okýnka je to nejlepší . ach ty výhledy :-D. A hlavně byly fajn, když se pod náma ukázalo španělsko.

V Madridu na letišti jsem při čekání na bágl postupně potkala celkem velkou skupinku čechů.. a z toho Dominika přijela taky na erasmus do Granady, ale na architekturu :). Bylo to super - společnš se daleko líp hledaly další cesty.

Hned na začátek Dominika v metru zjistila, že někde nechala tašku se všema dokladma, penězma a tak vůbec. Paráda, a tak se jelo zpět, s největším doufáním, že na letišti někde bude. A BYLA :O)!! Takže hned bylo co slavit! Od ostatních jsme se už odtrhli a jeli na autobusák. Rychle něco k snědku, Dominika pak valila za nějakým kamarádem, že zůstává 2 dny v madridu a já už si šla hledat bus. Dal se se mnou do řeči jeden černušek, naštěstí anglicky, a tak sem zas ještě vybruslila bez španělštiny :). Co mě taky zaujalo - automat první pomoci - místo sušenek, bonbonů a brambůrků, tam byly náplasti, žiletky, zápalky, vložky, zubní kartáček s pastou atp. :O).

Cesta byla dlouhá - od 23:30 až do 4:30.. ale tak aspoň jsem si trošku zchrupla. Noční Granada, vážně nejvíc mrtvá.. o půl páté vážně nejezdí busy, nechodí nikde žádní lidi.. jen sem se zatoulala do místa, kde bylo naprosto nejvíc patníků obskládaných kurvičkama :-D. A tak jsem odsud zas vybruslila. Batoh byl těžkej, ale řekla jsem si, že do centra dojdu. Heh a hned na to vedle mě zastavil chlápek a že kam jdu? A když jsem se zeptala jestli neumí anglicky, tak zas odjel, páč neuměl. Ovšem popošla jsem asi deset metrů a on přijel znovu, že jestli vím kam jdu :) a že mě hodí. Váhala sem, ale tak vypadal slušně v košili, sáčku a kravatě :-D tak jsem nasedla, že snad nebude dělat problémy. A nedělal, naopak mě zachránil, páč jinak nevím, kudy kam bych bloudila a hlavně jak strašně dlouho :O). Našel mojí ulici privátu a pak i barák.. a když sem viděla Vendy, tak jsem byla nejšťastnější. Muzikant to byl no.. pianko a trumpeta, heh celkem rozdílný nástroje.

Takže cestování hledání dobře dopadlo a ráno se mohlo jít spát. Pak procházka po Grnadě.. a to už vím, že jen s angličtinou tu asi neuspěju.. a že bych měla španělštinu okamžitě naházet do hlavy :(.

Nicméně jinak byl den téměř vydařený. Prošli jsme s Vendy "Albayzin" což je čtvrť se suprově úzkýma uličkama a při tý příležitosti jsme i ochutnli místní plody :-D. Nejprve jsme natrefili pravděpodobně na opuncii, takej bodlák s píchavejma plodama. Jako sice dobrý, ale ty pícháky z rukou a pusy budem asi ještě chvilu cítit :O). A hnedle poté jsme v nějaký zahradě uloupili granátový jablíčka a ty jsme si teda nmohli vynachválit!! K obědu jsme si tentokrát na přivítanou dopřáli naprosto nejluxusnější gyros. A to jakože mi gyros chutná téměř vždycky, tak tenhle jasně vede na plný čáře nad všema co sem doteď snědla.

Privát je fajn.. trošku doupátko, ale sem tam vtipná výzdoba :O). Co je na něm ale za podstatnou chybu - přesto že byl inzerovanej s internetem, chytá se tu jen velice mizerně :(.. prostě jak se mu zachce.. a třeba celý den, dva.. ani ránu. Bez něj tu ale nevydržím, takže ještě vůbec nevím jak to vyřeším.

Fajn příhoda nastala i ve chvíli, kdy jsme zatoužili po kafíčku. Na našeho Joseho Vendy spustila se slovníkem :-D.. jestli by nebyla rychlovarná konvice, čemuž jaksi nerozuměl.. a že jo, v pohodě.. a naše rozpustný kafe vrazil do kávovaru a vznikly z toho dva silný panáky (0,4-0,5ml) kafe :-D a všude bordel. Jóó, řeknu vám, ten můj smích sem nemohla zastavit dloouho, vypadalo to totiž paádně :O).

A večer jsme otevřeli lahvinku s místní 45% pochutinou PASTIS. Povídám, to je pití pro kouzelníky :O). Je to hnědý jako rum, hodí se tam led a normálně to sbělá jako by se do čaje nalilo mlíko :O). A chutná to jako brutálně silná hašlerka.

Potim co přišla a odešla paní domácí - byla rozlučka s našima dosavadníma spolubydlícíma. Škoda jich, jsou totiž celkem fajn, vtipný :) a kdo ví koho nám sem dají po nich. Takže byla slivovička, pastiz i pivko.. a takej fajn večer.

A teď mě čeká celkem zapeklitá zkouška.. dostat se tam kam chci :O)

.. teda vlastně tam kam teď sice moc nechci, ale musim se tam dostat :O).

Španělsko a Granada.. voláá.

Jj v cestě sem měla dost překážek, tak ňák se přes ně všechny přeskákalo a teď ani nevím, jestli je to dobře.

Tak uvidíme, jak bude nebo nebude.

Tož mi držte palce, ať tam jsou lidi hodný a chápavý..

páč bez těch se do cíle jen těžko dostanu.

Z posledního dění.. Kienova houpačka