Řekněme, že vejletek vydařenej!
18.9. jsme s Vendy brzo ráno, po menším přemlouvání se vstali a vyrazili na autobus do Malagy. Hned z rána mi přes cestu přeběhla černá kočka.. a tak se taky "dařilo". V Malaze jsme co nejrychleji zalezli na pláž a začali si užívat parádních vln a čisťonkýho moře.
Pravda, že nám sluníčko přálo jen chvilu, ale aspoň něco. Parádní bylo, že jen co jsme usedli a chtěli jít na koupačku, usedl vedle nás okamžitě chlápek, kterýho sme prvně podezírali za zloděje.. a pak za běžce, bo si pěkně převlík volný trenky a že vyrazí, ale nakonec se z něj vyklubal jen obyčejnej typan, co si potřeboval s pohledem na nás vyhonit péro :-D. No tak jsme se zasmáli a zvedli kotvy. Jen co jsme šli na procházku po městě, šlapali největší kopec na Malaguetu, tak se opět udělalo největší vedro. Po cestě z Malagy se nám ještě zachtělo nakoupit něco na zub, ale z první cedulky na Carrefour se vyklubala dobře bludišťová šipkovaná snad po celým městě, tož jsme to vzdali a zalezli do nejbližšího krámu. A pak už huráá zpět na pobřeží a jít co nejrychleji dolu za Malagu, najít nějakou menší, osamocenejší, soukromější plážičku .. takou přesně pro naše přspání. Si jdeme jdeme... a najednou jak kdybysme vešli na smetiště! Plážička ohraničená valama šutrů a na ní neeeskutečnej bordel".. v tu chvíli sem se nemohla udžet a začala jsem si myslet jak je Španělsko jedno větší či menší smetiště a nic víc. Ale co, doufali jsme že za šutrama už zas bude líp. PŘEKVÁPKO!!! :-D Za valem se nám pěkně objevila Rio Guadalhorce - taková menší říčka co ústila zrovna v místě kde jsme chtěli jít pěkně rovně. A proč se tak čílim? :) Že jen tak přebrodit nešla a nejbližší most se klubal až po 1km, což už to jsme viděli s báglama jako největší zacházku, ale co.. když sme k němu došli, vyklubalo se z toho že se na něj nedá nijak nalízt a že všude pod nim maj natahanejch mrtě věcí bezďáci.. a tak nezbylo než sklapnout papulu a valit rychle dál..
a doufat že na další most, opět cca 1km (zbytečně) už bude přístup. Fakt to tam bylo všude strašně strašně hnusný, kapku strašidený a do toho se nám začalo stmívat. Mno, ještě chvilku jsme trpěli, ale za tmy jsme pak konečně došli do celkem pěkný části Španělska - Guadalmar (k pobřeží hnedle za tu řeku). Příště už asi předem kouknem na nějakou mapu, co je v cestě. V radosti jsme ještě zaskotačili na místnim děckym hřišti a na pobřežní posilovničce :O). Po pláži pak došli na přijatelně zasnuté a klidné místo, vybalili na písečku, vítězoslavné pivko na lepší zítřky :-D a spát.
19.9. Žádnou černou kočku jsme do cesty tentokrát nepustili.. a vyšlo to! Ráno jsme chtěli vstát na ňáký krásný východ sluníčka.. a jelikož sme nevěděli v kolik vychází.. měla jsem budík cca od 5:30 s tim že ho budu postupně posouvat :). Jej!!! EŠTĚ ŽE!! Když jem posunula budík, už už jsem skoro usnula znovu, když v tom vidim jak po plaži jede traktor s hrablem, aby pláž ráno byla upravená.. a řítí si to příímo na nás! Proběhla blesková záchranná, přesunná akce... do beachvolejbalovýho, sítěma ohraničenýho hřiště.. a tak se zadařilo a mohli jsme si chrupkat ještě jak dlouho jsme chtěli :O). Pěkně ranní koupel v moři, plážová sprška, snídaně, chvilka slunění a poležení na pláži a pak dále na cestu. Pěkně se smočenejma nožkama v moři, po pláži dál a dál do Torremolinos. Heh, pěkně přes nudapláž, do pověstně teploušský vesničky.Tam jsme se potkali se dvěma klučinama z Hamburgu.. tak to bylo fajn, že jsem po dlouhý době taky konečně s někym mohla promluvit, že uměli anglicky :). A že jsme ambiciózně chtěli valit dál.. šlo se. Sluníčko nám přálo dost dobře tentokrát, aji pláže byly krásnější :) takže paráda největší. Z vesničky se nakonec vyklubalo celkem velký město a o kus dál jsme na pláži viděli postavený sochy z písku a co to - autor jedněch z nich byl slovák a hned se s náma dal do řeči. Měli jsme naprosto největší chuť na melouna a tak že uděláme přestávku. Už v zavřeným krámě nám náš novej kamarád sehnal melouna a pak nás ještě pozval na kafčo k správnýmu cafeteriatovi :).
Že bylo vážně mega vedro, ještě jsme s nim chvilu pobyli na pláži v příbytku a hurej dál. Dali jsme si žvejkací tabáček a tak jsme trošku oflusávali písek, ale pohodka. Ještě jsme potkali druhýho slováka pískovýho sochaře, ale to už jsme jen pozdravili a běželi dál. O kousek dál hned ať se vyfotíme s ňákejma španělákama, no byli jsme asi dobrá atrakce :-D .. s báglama v plavkách tam moc lidí nechodilo. Pak poklidný plážičky na chvilu skončili a my to brali střídavě ulicema městeček a nebo kamenitejma útesama.
Fajnes, ty jo aspoň zas ňáká změna s těma skalkama a šutýrkama. Procházeli jsme i Benalmádenou, kde byl brutální hotel se zábavním parkem a měli tam i svůj kruháč plnej slonů :-D
a tak začlo focení - jen hned tomu prvnímu sem málem ulomila ucho. Co nás ale trošku zneklidňovalo, že pořád sme šli a pořád a daleko dál jsem viděli hotely u pláží a žádný mezipláže na přespání. Večer ale pomalu přicházel a nám nezbývalo než hledat alespoň trošku přijatelný místo. A vybrali jsme místo sice se slunečníkama, ale jediný zhasnutý na celý pláži - v Carvajalu. Do úplný tmy byl ještě ňákej čas a ak jsme se šli plácat ještě kousek dál a pak jsme se vrátili. Jen co zasednem a myslíme si jak sme nejvíc nenápadný :-D už si to k nám valí hlídač :-D ..naštěstí ale hodnej i s hodným šéfíkem a tak nabízí že můžem spát u nich na baru, nebo klidně tam jak jsme si vybrali. (Smál se nám, že nás viděl už když sme procházeli jednou.. a že to vypadalo, jako když hledáme záchody.. a my přitom nocleh.) Vendy si mohla hesky pošpanělštit :) a tak se ještě chvilu povídalo. Byl to černoušek z afriky.. a do špáňa dorazil před třema rokama ze Senegalu. Jop.. za ty dva dny jsme našlapali cca 40km.
20.9. Ráno nás probudila šli jsme na naši tradiční mořskou koupačku.. a pak, že společně vyrazíme do Marbelli. Prvně kousek busem do Fuergiroly, kde černoušek potkal kamaráda a pak hezky dva černoušci, dvě bělošky jsme si to valili busem na pláž v Marbelle. Vtíípný :-D.
Hned ráno nám koupil Pate mrtě jídla na celý den, koupali jsme se, fotili, na šlapadle s klouzačkou jezdili, do přístavu zašli, zazpívali si a bylo to fajn, že jsem se zžívala se španělštinou, ale snad i víc jak španělsky sem do hlavy dostala senegálskejch větiček :-D a jeli sme zpět do Fuergiroly. Tam nás zaved do dvou bytů a představil nás naprosto nejvíc lidem... všichni byli původně ze Senegalska.. koukli jsme na kousek jejich slavnýho filmku, ochutnali pití z jejich plodů, dostali na prohlížení snad čtyři nebo pět mega hromad fotek :-D a vážně sranda. Normálně kdybych potkala takou bandičku na ulici, tak bych asi hodně rychle zdrhala, ale takhle to bylo fajn. Ovšem pak jsme se jich nemohli zbavit. Já jakožto nemám ráda když za mě někdo všude platí.. nijak moc sem toho přes den nepojedla.. a to jim vadilo, nemohli sme jít spát na pláž, než něco pojim :). Ooouha. Když jsme se pak konečně dostali na pláž, nechtěli od nás odejít.. přes den si každej vybral jednu a pak nám říkali jak jsme pěkný :-D. Chtěli jsme ať odejdou.. říkali jsme spoustu výmluv, že zmrznou, budou nemocný, nejsou na noc venku vybavený atp. ale nic nepomáhalo. Já měla štěstí, že ze mě španělsky moc vět nedostal.. a tak když sem zalehla a mlčela, vydržel jen chvilu a chytře odešel domů. S chudákem Vendy tam vydržel až do rána a málem jí nenechal ani chvilku spát... frázičky o neskutečný lásce a lámání srdcí se jenom hrnuly :-D. Ale fajn, ráno jsme sbalili a busem odjeli pěkně až zpátky do Granady.
Žádné komentáře:
Okomentovat