A teď zas o5 v Granadě

Cesta byla fajn. V Praguli jsem se ještě viděla se Zuzankou, což bylo moc príma, Vendulka nezaspala po velkolepým večírku a setkala sem se s ní na letišti.. a véélet mohl nastartovat nanovo :). Zas to růžový letadlo, zas oblíbené místo za pravým křídlem u okýnka, zas růžový letušky.. a Madrid.. a bus.. a po cestě sněhová vánice a v jednom místě cca 10cm i když nejvíc mokrýho, ale sněhu :)... asi hodinové zpoždění.. a Granada.

Předem jsem se obávala co na nás bude po těch pár dnech nachystáno za překvápko, ale večer (teda vlastně ráno) se zdálo že krom praštění po čumáku nehoráznym smradem nic zvláštního.

A tak se spalo a spalo pekně od šesti až do dvou do odpoledne :).

A pak to všecko vyšlo najevo!

Na záchodě puch jak od ropuch - ne nadarmo získal přezdívku "pan hovínko", sice v míse tentokrát neplaval žádnej bobek, ale chcanky byly cítit všude a hajzlmísa obohacená o hromádku o něco víc chlupů, než je pár..

Když si jdu udělat snídani vidim jen nechutně oplácanej dřez bordelem, nejvíc poteklej sporák od různých pokrmů, v mikrovlnce vykydly a roztekly a zas ztuhly maslo či co.. no pro začátek by stačilo myslim. Tak se najim a uklidim to.

Před velkolepým nákupej si chci skočit do sprchy a ejhle, co to mé oko nevidí - no né ono to právě vidí a přitom to nechce vidět! Než sem vlezla do vany, musela jsem nejprv dostat ven tak tunu chlupů a vlasu co jednak úplně totálně zacpaly odtok, ale hlavně i zaplnili zbytek vany.

Ach jo.. nebudu a nechci pokračovat.. a doufám že už se všemu bordelu tady budu úspěšně vyhýbat. Jako nejsu cíťa, naopak, sama sem občas slušný prase a bordelař, člověk do pohody i nepohody, vydržim hodně a ani neceknu, ale co je moc - to je moc.

A já konstatuju že pan hovínko je děsný prase!!

Achjoo, chjo chjo... tyhle prasátka přitom vypadaj tak pěkně, mile... ani chloupek bych jim nezkřivila.. :).

Ale možná je to přetvářka, páč pan hovínko taky na první pohled vypada jako slušnej pán středního věku, vychováním i vzděláním..

Kdyby se měli udělat závody mezi prasatama ... věřim tomu, že pan hovínko by se držel v předních liniích...

Nejhorší je, že ač jsem se naprosto rozčílila a i se svou neschopnou španělštinou mu vyčinila.. a naprosto se vyčerpala.. on se celou dobu jen usmíval jak blbeček a vůbec nic z toho ho nesere.

Přemejšlim, že kdyby si ho někdo ugriloval.. že ani to maso už by nebylo vůbec chutný... ale třeba mu křivdim no. Každopaně bléé..

.

A aby toho nebylo málo, tak Hubert nám tu taky připravil překvápko, ale ten má jediný štěstí, že nevědomky, páč už tu vlastně nebydlí, jen tu má věci a jídlo.

A tak si tak uklízíme ten náš mega nákup a je to tu zas - největší smrad smradů (kdo zažil nechce zaží více, kdo nezažil nepochopí)... jo, ten smrad a ta špinavá voda všude kolem.. přesně když cibule nezažije ten správný proces, že se zasadí, vyroste, uskladní, sní... ale když místo toho aby se přidala jako surovina do nějakýho pokrmu shnije a nejvíc se rozloží - jj cibule nebo papriky! Hegeš!!